V kapičce rosy tančily dvě bytosti

Vypadaly jako miniaturní lidé. Jedna byla celá červená a druhá celá modrá. Škubaly rukama a nohama naproti sobě a vesele se smáli, jako na diskotéce, disco koule byla hvězdná obloha.

Po šesté hodině přestaly tančit a schoulily se do krabičky. Právě včas, slunce vycházelo a kapka vody se vypařila. Za tmy narostla nová kapka a z krabičky vyskočila modrá a červená bytost a začaly spolu tančit, a než se objevilo slunce, zalezly zpět do krabičky, aby na druhý den byly odpočaté a mohly tančit. Jednou když byly v plném proudu tance, se červená zastavila a sedla si na list.

„Proč netančíš má milá? Ještě máme čas.“ Ptala se modrá.

„Netančím, protože tančit nechci, jaký to má smysl, vylézat z krabičky, tančit a pak se vracet zpět a čekat na další den?“

Modrý se zamračil a řekl: „Máme přece šťastný život, tančíme, a pak odpočíváme, a odpočíváme, proto abychom mohli tančit, co více si můžeme přát?“

„Pak si přeji větší kapičku a větší krabičku.“ Spustila červená. „Pak budu šťastná.“

Modrý vystrčil z kapky hlavu a zjistil, že na lopuchovém listu zářila velká kapka, mnohem větší, než na úzkém jitrocelu a tak se obě bytosti přestěhovaly na lopuch. Místa bylo dvojnásobek a červená se usmála na modrého. Bytůstky se daly do tance a znovu se smály se a škubaly rukama a nohama jako na diskotéce a než vyšlo slunce, schovaly se do krabičky. Ale červená bytost nemohla usnout a převalovala se ze strany na stranu, až se modrý zeptal, jestli není nemocná.

„Máme větší kapičku, to jsi zařídil skvěle, ale já jsem tě žádala i o větší krabičku“ a vyčítavě se podívala na modrého.

„Všechno jedno po druhém. Nejprve kapička a pak krabička, tak se přece ve světě postupuje, zítra budeš mít novou krabičku.“ Řekl modrý, ale spát nemohl. Přemýšlel, jak by to zařídil. Kde vzít větší krabičku? Tu kterou měli, dostali svatebním darem od strýčka. A tak přemýšlel a přemýšlel, ale nic nevymyslel.

Když se vytvořila čerstvá kapka, červená vyskočila a dala se do tance, ale modrý byl smutný, a když se jej červená zeptala, co jej trápí, přiznal, že si neví rady, jak by mohl sehnat větší krabičku.

Ani já netuším, kde by modrý mohl sehnat větší krabičku, a proto příběh musím ukončit. Některé požadavky jsou totiž nesplnitelné, a tak je moudré raději nic neslibovat.