Únikový plán

Pan Jindřich psal román, ale jak už to tak bývá, neustále doplňoval, škrkal a opravoval a k tomu používal tužku a gumu.

Jednoho dne si guma povzdechla a řekla: „Máme jeden společný problém, paní tužková, ubýváme... a jak to tak vypadá, než náš pán dokončí svůj román, my už tu nebudeme.“

Tužka si odkašlala a řekla: „Jistěže o tom už dávno vím. Když mě pán vezme do ruky, tak na mne tlačí tak silně, až ze mne vytéká černá krev…“

„No vidíte,“ skočila do řeči guma „a já se ztrácím, když mě pán tlačí na tu vaši černou krev. Musíme vymyslet plán!“ vykřikla guma. „Musíme utéct a tak se zachovat pro někoho kdo má talent a kdo nebude pořád jen škrkat a gumovat.“

Tužka souhlasně pokývla a hned začala kreslit do románového sešitu únikový plán. Namalovala stůl a všechno co bylo na něm a nakreslila sebe a gumu jak jsou schované za kalendářem a řekla: „Tak budeme pěkně mimo dosah spisovatelovy ruky.“

Guma se podívala na náčrt a vůbec se jí nelíbilo, jak tužka namalovala věci na stole. Vygumovala téměř vše a řekla: „Do kalendáře se pán neustále dívá a něco si přitom mumlá, navrhuji se schovat za bronzového koně, protože ten kůň tam stojí a nepohnul se od doby, co tady jsme.“

A tužka nakreslila bronzového koně, ale guma koně vygumovala, že přece tak nevypadá kůň, ale spíše osel a tak tak to šlo dál a co tužka nakreslila, guma zase odstranila. Obě byly v tak velkém zápalu, že si ani nevšimly, že každá z nich přišla toho rána třetinu svého těla, odpoledne o další třetinku a večer z nich zůstalo jen nepatrné nic, a dostali se až na konec románového sešitu a i tu poslední stránku počmáraly a pogumovaly. Pak si sedly na kraj stolu a oddechovaly. Měly ještě spoustu nápadů, ale už nebylo čím psát ani čím gumovat.

Večer se vrátil pan Jindřich z práce a vstoupil do své pracovny, a těšil se, že bude pokračovat v rozepsaném příběhu. Na stole spatřil románový sešit, a když jej vzal do ruky, na každé straně byly čmáranice a spousta šulanků od gumy. Nahněval se do ruda a seřval svého malého synka Karlíka a k tomu přidal pár pohlavků. Pak otevřel okno a průvan sfoukl na koberec zbytek tužky, a to co zbylo z gumy.

„Krásně jsme to vymysleli, paní tužková,“ radovala se guma. A tužka pochvalně kývla, jak dokonale za sebou zametly všechny stopy.