Turecký bej a piha

Věčně zamračený turecký bej se dívá do zrcadla a vidí pihu na své tváři. Ta piha se tváři jako by nic, ale on ví, že se mu vysmívá...

... a že všichni co se mu dívají do ksichtu, v ní vidí, že ukradl mlynáři dva pytle mouky i s uzlem, čtyři salámy i s hákem, dokonce i malého psíka. To bylo vůbec nehezké, protože to štěně potřebovalo mateřské mléko a pohlazení a bej mu strkal čumák do kořalky s římským kmínem, že se prý po tom sílí a roste.

A to všechno ta piha vyprávěla každému, kdo se mu podíval do tváře. To ošklivé znamínko musí zmizet, rozčílil se bej a máchl šavlí a pak si sednul na koberec, zapálil dýmku a přemýšlel jak se toho zatraceného znamínka nadosmrti zbavit. A když jej nic nenapadlo, a jen tak seděl a když i kouř se vytratil, nastalo posvátné ticho, takové jaké se vyskytne v mysli dvakráte za život. Pak piha na tváři beje promluvila: „Vrať vše, co jsi nakradl a přidej jednou tolik.“

Uběhl měsíc a turecký bej už nemá mouku ani psíka, dokonce ani kozu, kterou taky ukradl a všechno co měl, prodal, aby mohl dát všem okradeným dvakráte tolik. A přece si radostně poposedl a plácl se do stehna, protože je lepší žít v prázdné chatrči, než s věcmi a zvířaty, které vám nepatří, a bej se dokonce usmál, což byl opravdový zázrak.