Svár

Hádky, třenice a žvatlání. Mikro povídka o tom, co se může stát, když se rozbije ten nejmenší hrníček. 

Jednoho dne se začalo hádat několik hrnků a sklenic na stole o to, který z nich je nejužitečnější. „Přece já!“ zvolal ten největší a pokračoval „Do mne se vejde nejvíce.“ „Ba ne!“ Ozval se malý šálek. „Máš sice největší objem, to je pravda, ale nejvíce si pán domu vychutná nápoj z malinkatého, jako jsem já.“ Začaly se ozývat další sklenice ….

„Tak dost!“ Bouchnul majitel pěstí do stolu s takovou silou, až se všechny hrnky a sklenice rozkutálely.

Nejmenší hrníček se na stole neudržel a překulil se přes jeho hranu. Bumm! Roztříštil se.

Dušička ze sebe oprášila střepy a začala stoupat výš a výše, až nakonec i ta největší sklenice na stole vypadala jako tečka v otazníku a zvolala: „Přátelé nejvyšší dobro je jako voda. Dobrotivě prospívá všem a s nikým není ve sváru.“