Provázek

Pochází z červa a ještě hodně toho v něm zůstalo. Souká se jako had a líže zem. Káže o míru, káže o lásce, bije se v prsa, ale v nitru jej tlačí vulkán. Zatížen jako Sysifos, nese si svou matrici, kterou si razí své opakování. 

Velký tvořitel – člověk - tak se nazývá, ale jakoby v jeho hrudi ani netlouklo srdce a neproudila slaná krev. Co jej zajímá, jsou teorie, které přežvýkává jako dobytek. Touto žvýkačkou slepenou s polopravd později vyplivuje, neboť není k ničemu. Úplnost se vytratila. Život přetéká mezi žebry a uhání do dáli, pryč k další proměně. Není čas.  

Iluze jsou reálnější než teplý dech, než hebká kůže s nehty.

Člověk káže o míru, káže o lásce, bije se v prsa, ale v nitru jej tlačí vulkán. Stačí škrtnout a nastane výbuch. Bolák vychrlí svůj hnis do nebes. Staré puchýře z těsných myšlenek popraskají a vytvoří močál. Svatou knihu.

Sám a sám, zatížen jako Sysifos, nese si svou matrici, která jej doprovází jako stín až do hrobu. Bum a bum a bum! Stálé to samé, od zrodu k zániku. Hraje si s bludištěm, pozoruje glóbus života a objevuje jako Kolumbus temná zákoutí lidské duše. Mír! Je zajatcem v labyrintu lží.

Pochází z červa a ještě hodně toho v něm zůstalo. Žije ve vlhkých a temných katakombách mysli. Souká se jako had a líže zem.   

Červům nevadí temnota. Nesnáší, když světlo obnažuje temnotu a ukazuje, jak jsou slizcí a chlupatí. Rádi zalézají pod zem, do stínu, nebo pod kámen, ale hlavně do vlhka a do temna, ze kterého se rodí a ve kterém žijí. Mokvající mozek.

Disponují jen krátkým provázkem, kterým se snaží naměřit hloubku své duše. Svou olovnici spouštějí jen na mělčině lidského bytí. 

Použij svou vůli! Člověče! Ať to co je v tvém těle zatlačeno, zapuzeno, schoulené a schované, ať se narovná, zesílí, vstane a nabyde tvaru. Svým vlastním potem zalévej své nitro. Staň se kovářem, který si sám vytváří svůj osud. Už na nic nečekej! Odhoď matrici do údolí, ať si sama razí svou cestu. 

Kámen

PS: Tam v prachu a dýmu a boji. Čeká se na tebe. Vyhlížím naději.