Poleno

Existence ohně je přímo závislá na palivu. Dokud ho má, žije. Oheň se nemůže zastavit, byla by to jeho smrt.  Oheň se dá přirovnat k dýchání. Pokud dýcháme tak jsme. Život jde ruku v ruce se změnou.

Sedí dva muži u krbu a dívají se do uhasínajícího ohně. Jeden z nich vezme dubové poleno a ještě před tím než ho vhodí do ohně, ho pohladí a povídá:  

„Toto poleno už nám nic neřekne o tom, jak žilo v lese a co všechno zažilo na své kůře a……..“

„Omyl!“ Ozve se druhý muž. Vezme poleno z drsných dlaní souseda a povídá:

„Vidíte tady ty tlusté kruhy?" Natočil poleno k druhému muži a pokračoval. "To byla krásná a silná léta jeho života. A tady ty hubené a natěsnané kružnice, to byly kruté a drsné časy a hned vedle vidíte tu zahojenou stopu po zranění?"

"Ano vidím" odpovídal muž z protějšího křesla a vzal si poleno do svých dlaní a pravil: "Určitě se zotavil a rostl dále. To jen pila náhle ukončila jeho život.“ 

Chvíli se oba ještě na poleno dívali a poté ho vhodili na žhavé uhlíky.   

Zanedlouho vyšlehnul plamen, který osvítil a ohřál oba muže.