Podle prastaré legendy

vytáhl za vlasy bůh Maho z podmořských hlubin ostrov, aby už Mahajové nemuseli žít v moři jako ryby.

Na tropickém slunci se Mahajcům líbilo a vracet se zpět do chladných a mokrých hlubin se jim nechtělo. Původně měli šupiny, ale na slunci a vzduchu jim osychaly a odpadly jak suché listí a z každé šupiny vyrostla kokosová palma. Od té doby se natírají kokosovým olejem, aby jim šupiny znovu nedorostly.

Byl to malinkatý ostrov, protože se bůh Maho opil kokosovým vínem a neměl dost sil na to, aby vytáhl ze dna oceánu něco většího. Ale na druhou stranu, kdyby se neopil, nenapadl by jej ten bláznivý nápad vytvořit ostrov.

Všem Mahajcům vládl náčelník, který bydlel na jediném kopci ostrova a taky měl o něco větší břicho a barevnější bederní roušku. Jinak byste ani nepoznali, že jde o nejvýše postaveného muže mezi Mahajci.

Největší chuďas na ostrově se jmenoval, Bono. Nevlastnil ani chatrč ani bederní roušku, zato se neustále modlil k bohu Mahovi a děkoval mu za slunce, kokosy a vůbec za to, že lepší místo si pro svůj vyvolený národ nemohl vybrat.

Když se při západu slunce Bono v písku klaněl a modlil se ke svému bohu, zjevil se mu Maho, a pravil: „Za tvé modlitby a lásku, kterou mi každým dnem poskytuješ, se trochu stydím. Vždyť nemáš nic a přece se ke mně modlíš. Přej si něco a já ti to splním.“ Usmál se bůh.

Bono se zamyslel, udělal v písku nožkou kruh a pak poprosil svého boha: „Dej mi nesmrtelnost, chci být nesmrtelný.“

Maho se usmál a dal mu plod. „Sněz jej a budeš nesmrtelný a už nikdy nebudeš nemocen,“ a pak se potopil do hlubin moře.

Bono se zarazil, a pomyslel si: „Já hlupák, vždyť jsem žebrákem, a být nesmrtelným žebrákem, to nechci.“ Strčil plod do tašky z kokosového vlákna a šel za králem ostrova.

„Můj náčelníku, v tašce najdeš plod nesmrtelnosti a věčného zdraví, který jsem dostal od našeho boha.“ Král byl v první chvíli uražen, protože se bůh Maho zjevil Bonovi a ne mu, ale nakonec se zaradoval a plod si vzal. A za to že na něj chuďas myslel, daroval mu kokosový háj na jižní straně ostrova, což byla garance spokojeného stáří a života bez velkých starostí.

Už, už chtěl plod sníst, když se zarazil a pomyslel si: „A co má dcera, což pak bych se mohl dívat, na to jak mi bude před očima stárnout a nakonec zemře…“ Vzal plod a odnesl jej ke své dceři. „Nuni“ pravil král, „vezmi si plod nesmrtelnosti a věčného zdraví a sněz jej.“

Dcera otci poděkovala, a když odešel tak si řekla, že mladá, krásná a bohatá už je a nepotřebuje k tomu ještě nesmrtelnost a šla ke své babičce. „Babičko má nejmilejší, tady máš plod věčného zdraví a nesmrtelnosti, myslím si, že jej potřebuješ nejvíce,“ a podala plod babičce.

Už už chtěla babička plod sníst, ale pak si uvědomila, že tak by se ke svému bohu už nikdy nemohla dostat. Vzala plod a nad ohněm jej obětovala Mahovi. A tak se dar dostal zpět na své místo, ze kterého vzešel. Protože nesmrtelnost patří bohům a ne lidem, ale to někteří bohové nevědí.