Nádražní budovy jako katedrály lidských osudů
Nádražní budovy jsou místem, kde se lidé spojují a rozpojují, střetávají a loučí, kde jsou vidět slzy i slyšet smích.
Lidé se rojí a vylétají z temných chodeb jako včely. Houfují se, vytvářejí chuchvalce a provazce z lidských těl. Jedni z chodeb vylétávají a druzí se do nich tlačí.
Na malé ploše do sebe narážejí lidé, kteří by se jinak v normálním životě neměli možnost střetnout. Většina z nich spojuje jen cesta, kterou procházejí společně, aniž by se poznali.
Spousta z nich čeká a zírá nahoru na informační tabuli o příjezdech a odjezdech, která představuje oltář. V duchu se modlí, aby nebylo zpoždění.
Cesta není cílem. Cesta je přesunem z jednoho místa na druhé. A život mezi body A a B je pro většinu cestujících jen čekáním a prázdným životem. Jako by mezera mezi body A a B ani nebyla. Lidé žijící v bodech.
Tady se kříží lidské osudy. Je to místo, které je neustále a bez oddechu, každou minutou doplňováno novými a novými osudy. Je to nevysychající pramen. Řeka lidí, která teče, dokud je život.
V této katedrále proudí život a od její dlážděné podlahy se odrážejí zvuky jako v kostele. Jsou tu řvoucí batolata i šeptající dvojice, běhající děti i stojící stařeny, osamělí a všemi opuštění, zloději i žebráci, všichni promíchání mezi sebou vyplňující narvaný nádražní prostor.
Lidé proudí v davech, ve skupinách, po dvojicích i samostatně. S dětmi i bez dětí. Lidé do sebe narážejí se svými kufry, batohy s taškami i bez nich, s novinami pod paží a lehkým krokem.
Jsou vidět těla pružná a samý sval i těla životem zchátralá a zničená, která svou duši už nadlouho neudrží; lidé tuční s růžovou kůží až po chodící skeletony, chrastící svými kostmi; hluční i zádumčivý; naplnění stresem i radostí; někteří v kloboucích na hlavách a s brýlemi černými jako saze.
Támhle ten bude určitě zdejší, ten ví kam má jít. Jeho chůze je rychlá a jistá. Míří rovnou k východu. A támhleta skupina je zde asi poprvé. Natahují své krky do stran a obcházejí stánky; lidské hlasy se střetávají jen na několik málo minut nebo vteřin, aby už se neslyšely nikdy.
Každému jde o bezpečný a rychlý přesun. V kostele je cílem nebe, štěstí a spravedlnost. V nádražní budově je to konkrétnější a splnitelné, člověk se přece jenom může přesunout z jednoho místa na druhé, ale v kostele nepřevezou ani živého, ale ani mrtvého a nepomůže ani vložená mince pod jazyk.
Ale je to vlastně jedno, zda lidé sedí v kostelních, nebo na nádražních lavicích; míjí život, který se ukrývá v přesunu. Míjí tu metafyzickou průzračnost.
Spěch a tisíc a jedno přání se usadily do jejich životů a ani člověk, který čeká a nemusí nic dělat, si nemůže odpočinout a neustále myslí na nesplněná přání, na osud, na zpoždění, co všechno nestihne a jak to celé dožene a jestli vůbec. Uvnitř, v jejich hrudích bubnuje tisíce a jedno nesplněné přání.
Podivným přesunem se lidé objevují na zemi, aby se dalším kouzlem ze země vytratili. Jen to lidské hemžení z bodu A do bodu B zůstává a to co je mezi tím, vyklouzává jako pára a stoupá k nebi.
Nudíte se? Už máte toho dost? Pojďme na vzduch, pane! Podívat se na perón, na vlaky. Do jakých tvarů a barev jsou oblečeny všechny ty mašiny a vlakové soupravy. Jak svým sykotem a houkáním ohlašují svůj příjezd. Třeba tady tento modrý a hranatý jak roztáčí svá kola do neznáma ….
Jakub Kouřil
Podle prastaré legendy

vytáhl za vlasy bůh Maho z podmořských hlubin ostrov, aby už Mahajové nemuseli žít v moři jako ryby.
Jakub Kouřil
Tóny moci

Žil byl král, chladný jako led a tvrdý jak skála. Vlastní děti dal zavřít do slonovinové věže. Co bude živ, bude vládnout on, až odejde na věčnost, odemkne se i slonovinová věž a moc převezme jeho nejstarší syn.
Jakub Kouřil
Malé dítě

se podívá na tužku a má silnou emoci, co to je? Hladí její hladký povrch, vnímá barvu, čuchá si k ní a pak ji cumlá.
Jakub Kouřil
Bambus, cvrček a prázdno

„Je krásné se mít, je krásné si žít,“ cvrlikal cvrček na bambusovém listu. „Nech toho fidlání, ať mohu naslouchat svému Prázdnu,“ zašuměl bambus.
Jakub Kouřil
Ryba, žába a Čáp

Slunce svítilo, voda se třpytila a na hladině jezera vyskočila ryba a plácla sebou do vody zpět. Později vystrčila hlavu a řekla...
Další články autora |
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Američané zadrželi na letišti mladé německé turistky. Musely se svléknout
Americká pohraniční stráž zadržela na Havaji dvě mladé německé turistky, protože neměly vybrané...
Visegrádskou čtyřku záměrně zlikvidovali, tvrdí Fico. Viní velké hráče EU
Spolupráce středoevropských zemí z uskupení V4 byla záměrně likvidována, protože velcí hráči v EU...
Požár lakovny na Tachovsku nepřežil jeden člověk, dva jsou v kritickém stavu
V Chodové Plané na Tachovsku hořelo v areálu výrobní firmy. Podle prvotních informací šlo o požár...
Za zřícení budovy v centru Prahy dostal inženýr podmínku a má zaplatit miliony
Soud uložil inženýru Jiřímu Hourovi dvouletý podmíněný trest za zřícení rekonstruované budovy v...
Hrozí vojenský vpád z Indie, tvrdí Pákistán a chrastí jadernými zbraněmi
Pákistánu hrozí bezprostřední vojenský vpád z Indie, řekl v pondělí pákistánský ministr obrany...

Lékař
Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Praha
- Počet článků 379
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 335x