Když rozumíte řeči rostlin

Máte doma pokojové rostliny? A taky vás štve otázka kdy zalévat, hnojit, jakou hlínu, a všechny ty titěrnosti okolo, aby se miláčkové měli dobře? Pak to bude povídka přesně pro vás.

Pěstuji orchideje, palmy, fikusy, kaktusy… některé z nich milují světlo, jiné jsou šťastné ve stínu. Má pokojová zahrada začala jediným fikusem, který jsem dostal od kamaráda, když jsem se nastěhoval do nového bydlení. Postupně jsem byt „zalesňoval,“ a za tři roky jsem se staral o tucet orchidejí, o fikusy, monstery, filodendrony, o armádu kaktusů a mechy na všech parapetech.

Nedávno, mi během jediného týdne největší orchidej opadala a všechny listy zežloutly a byl s ní amen, a jako by to nebylo už tak neštěstí, dalších šest kaktusů chytlo plíseň a nadějný květ monstery zčernal. Bál jsem se, aby se nešťastná karma nepřelila na všechny ostatní, a když jsem usínal, přál jsem si, abych všem svým miláčkům rozuměl, abych věděl o každé jejich touze, o každičkém skrytém přání, které bych jim s radostí splnil.

Ráno si rostliny v mém pokoji povídaly a stěžovaly si. Zaradoval jsem se a zeptal se, co všechno mám udělat, aby se jim dařilo. Překřikovaly se jedna přes druhou a radily mi, kdy potřebují zalití, kolik hnojiva, jaká voda je nejlepší, koho dávat přes den na balkón, kdy vytahovat rolety, jak květináče natáčet během dne... práce bylo tolik, že jsem byl z toho všeho úplně vyřízený a k tomu neustále další rozkazy a stížnosti. Měl jsem z toho hrozné sny o masožravých rostlinách, které ovládly planetu a požíraly všechno živé.

Jednoho dne jsem zcela vyčerpaný usedl do křesla a usnul, a když jsem se probudil, klid. Nic jsem neslyšel, rostliny mlčely a já si uvědomil, že to byl všechno jen sen, který se mi zdál.