Když bahno povstane z močálu

Žít v neustálém puchu, obklopen jen bodajícím hmyzem není vůbec příjemným prožitkem. Bajka o nepřirozené přirozenosti. 

Bahno povstalo z močálu. Oschlo a šlo do světa. Když poznalo, jak se zvířata požírají navzájem, jak jsou kruté a že nevidí, jaké štěstí na ně padlo. Nezrodily se jako on. Nejsou bahnem ve smrdutém močálu plném moskytů.

S Bahna se stal obrovský hliněný obr, a zvolal:

„jsem zplnomocněn bohem, a tento den bude dnem míru a klidu, dnem kde nebude žádný boj a žádné války“.

Zvířata se hnědé hmoty bála a tak uposlechla. Tvoři se slezou a objímají se. Štír s žábou, had se lvem, orel a ryba na sebe pokyvují hlavami. Den skončil a zvířata se rozlezla po lese do svých starých pozic.

Vlk si v noře pomyslel: Je to krásná myšlenka milovat se navzájem, ale já prostě žrát trávu nemůžu. 

Započalo pršet a tvor z hlíny se začal rozpouštět, až se stal opět bahnem.