Kdo seje hvězdy, sklízí galaxie,

aneb, jiná dimenze sadovnictví. Potkal jsem Starce, který sázel Hvězdný prach na území nikoho a ničeho.

 „Za miliardy let vyrostou nové Galaxie!“ volal na mne už zdálky a jeho vous byl stočen do spirály. „I ty pocházíš z hvězdné pece, která tě upekla.“

„Jak to děláš?“ zeptal jsem se.

„Nevím, jen rozhazuji hvězdy; kypřím vesmír.“

„Odkud ty hvězdy bereš?“

„Sami ve mně rostou.“

„Nebolí to?“

Bolí! Ale nemohu se dívat na tu pustinu kolem. Srdce by mě puklo žalem ….“