Jméno

Kdysi tekla jedna řeka, která neměla jméno, ale všichni co v ní a kolem žili, věděli, že je to ona a když se mluvilo o vodě, hovořilo se o řece.

Nikdo nepotřeboval znát její jméno. A přitom každý tvor, který v řece a kolem žil, jméno měl. Řece to přišlo líto a byla smutná.

„Vy všichni máte jména a přece jsem to já, která vás udržuje při životě, ale jméno jste mi nedali. Cožpak mně nemáte rádi?“ postěžovala si řeka.

Tvoři, kteří obývali řeku, se zastyděli a přemýšleli, jaké jméno by řece dali.

„Budeš se jmenovat had,“ pravil racek, protože tak se mu řeka z výšky jevila.

„Budeš se jmenovat modrá,“ pravil jezevec, neboť mu řeka připadala modrá.

Přišla žába a kvákla, „budeš se jmenovat mokrá,“ neboť tak ji řeka připadala.

A přicházeli další tvoři a všem se řeka jevila jinak. „Tahle by to nešlo!“ Vyskočil z vody pstruh.

„Máme jen jednu jedinou řeku a té říkáme řeka, a tak proč bychom to měli komplikovat. Nechme vše, jak bylo.“

A tak zůstalo vše při starém, a řeka se musela spokojit s tím, že ji nazývali řekou.