Bůh, duch nebo anděl

I kdyby stál přede mnou Bůh nebo duch nebo třeba anděl, pořád by se jednalo o pozorovatele a objekt pozorování. Někdo může namítnout, že se nehmotné bytosti zjevují v mysli. 

Ale i mysl je jen jemnější tělo, do kterého je zavinuto naše Já. Jinými slovy nezáleží na tom, zda vizi vnímáme mimo tělo nebo ve své mysli. Pořád je tam někdo kdo pozoruje a objekt pozorování. Jinými slovy nezáleží na tom, zda vizi vnímáme mimo tělo nebo ve své mysli. Pořád je tam někdo kdo pozoruje a objekt pozorování.

Ale: „Kdo se dívá? Kdo je Já?“  Proveďte obrat ve svém vnímání. Zkuste na chviličku zastavit  hru na subjekt a objekt a vnímat sebe a TO ostatní jako dva konce jedné tyče. Neoddělovat pozorovatele od vnímaného a ptát se: Kdo TO vnímá? Kdo je Já?

Vím, že toto logické dotazování kazí lidem zábavu a příjemný spánek. Jejich obhajoba tkví v tom, že se na to nedá přijít (materialista) nebo že všechno je v rukou božích (věřící) a touto logickou smyčkou udusí závan hledajícího. Ale jsou to jen ryby, které o vodě nepřemýšlejí, dokud je nevytáhne rybář času.