Blázen a král

Na břehu moře si vladař hraje s bláznem. Dívají si vzájemně do očí a smějí se. Přiběhne sluha a šeptá vladařovi do ucha: „Pane, pane, je čas vládnout. Je potřeba vyřídit neodkladné záležitosti. Svět čeká na tvé rozkazy.“

Vladař se zvedne z bílého písku a řekne: „Zjednodušil jsem si to. Stačí mi tento blázen. On je mým zrcadlem. V tomto bláznu se zrcadlím já sám. Nač vládnout celému blázinci. Nepotřebuji zrcadlo světa. Tento blázen mi stačí, abych viděl sám své bláznovství. Kdo chce vládnout světu a nezná sebe je tím největším bláznem a pošetilcem. Už nechci být otrokem moci. Dlouho mne držela ve svých otěžích. Týrala mne a já týral svět. Škrábali jsme se navzájem. Tady je mi skvěle, nikdy mě nebylo lépe a byl bych bláznem, kdybych svou hlavu strkal znova do otěže moci.“

„Co tedy dělati?“ Zeptal se sluha.

„Najděte si někoho chytřejšího! Já už jsem mimo hru.“