366 párů bot

Ne boty, ale mučicí nástroj ze středověku, něco jako španělská bota. Ani se nedivím, že je slečna vyzula a šla raději na boso.

V té souvislosti mne napadl příběh:

„Co vás trápí?“ ptal se psychiatr své bohaté pacientky.

„Jsem zásadová a vždy jsem na svých zásadách lpěla. Možná to je má slabina, ale na druhou stranu se mi má tvrdohlavost v byznysu vyplácí. Když si něco umanu tak to musím mít, ať to stojí, co to stojí. Tak například mám 366 párů bot. Na každý den jedny.“

„To by přece neměl být problém, nebo ano?“ zeptal se doktor.

„Těch mých miláčků jsem měla přes tři tisíce,“ pokračovala pacientka. Nechala jsem si postavit třípatrový domeček, tak aby měl každý pár bot své místo a já na všechny ty nádherné botičky viděla. Nechala jsem si vyrobit osvětlené vitríny. Mezi střevíčky a botičkami jsem se cítila nádherně; jako v galerii. Ale trvalo mi dlouho, než jsem si vybrala ten správný pár a čas utíkal. V domku jsem trávila hodiny času.

Chodila jsem pozdě na pracovní schůzky, proto jsem těch 3475 párů nádherných bot zredukovala na 366 tak abych měla jeden pár pro jeden den.“

„Takže jste problém vyřešila.“ usmál se psychiatr a zapálil si cigaretu.

„Ale vůbec ne! Tak si představte, pane doktore, že jsem si dnes na svou krásnou nožku obula tyto úžasné lodičky s platinovým podpatkem.“ Paní Boudová vystrčila pěknou nožku s platinovým podpatkem.

„Ale můžu je nosit jen dnes! Čekat celý rok, na to, abych si je mohla opět na své nožky vzít, mi připadá příšerné. Chodí se v nich totiž úžasně! Ale zásada je zásada, a já si musím vybrat pro nový den nový pár.

Navíc pane doktore, každá nová bota vždy nějaký ten den tlačí, než se rozchodí a já jich mám stovky a než je všechny rozchodím, budu už stařena.“

Doktor tipl cigaretu a pravil: „Zásada je zásada, s tím člověk nic nenadělá...“