Pochod evropských politiků není řešení. Jen vyhozené miliony eur

Dnes se v Paříži bude konat Pochod národní jednoty vyjadřující solidaritu v boji proti terorismu. Devatenáct vrcholných přestavitelů členských zemí EU a jejího aparátu se zůčastní protestní protiteroristické demonstrace. Místo toho, aby byli hnáni k zodpovědnosti za politiku, proti jejíž výsledkům jdou dnes demonstrovat. Místo toho, aby obyvatelům Evropy přinášeli smysluplná rozhodnutí a návrhy řešení, utrácejí čím dál tím vzácnější finanční prostředky na neefektivní politické zviditelňování se.

Nemyslím si, že dnešní tragické události v Evropě mají svůj počátek v době kolonií. Že největší problémy způsobují přistěhovalci z bývalých francouzských nebo britských držav. Ne, nejvíce radikální jsou dnes imigranti ze zemí, které byly pro Evropu donedávna relativně bezpečné. Libye, Sýrie, Irák.

V loňském roce proběhla arabskými médii zpráva, kterou já četl na serveru Al Jazeery. Nějaký libyjský ministr požadoval od Evropské Unie pomoc, především finanční, při řešení ohromného množství imigrantů, kteří se koncentrují v Libyi s cílem dostat se do Evropy. Hrozil, že v případě odmítnutí, se přestane Libye snažit tyto masy zastavit.

Jak to dopadlo, nevím. Nikde jsem nenašel žádné vyjádření z Bruselu. Myslím, že nikdo z politiků se nesnažil "mladé demokracii" v Libyi pomoci. A proto dnes zažíváme největší přistěhovalecký boom v historii.

Se Sýrií je to to samé. Copak je někde vidět a slyšet, jak EU pomáhá Turecku, Jordánsku nebo Libanonu s miliony civilistů, kteří strádají ve stanových velkoměstech v pohraničí těchto států sousedících se Sýrií? Odkud se pak asi berou ti radikálové, kteří tak podporují teroristický Islámský stát?

Myslím si, že politiky a médii probírané důvody, pro které se dnes v Evropě vraždí v redakcích satirických časopisů a v košer marketech jsou pouze zástupné. Hlavním důvodem je frustrace čím dál tím většího množství obyvatel zemí, které byly v posledních letech arabským jarem totálně rozvráceny a zničeny. O ideích pomsty či způsobení stejné bolesti těm, o kterých si myslím, že zavinili tu mou, o tom snad ani nemusím mluvit.

Jak tedy postupovat dál? To bohužel nevím, partie je bohužel již hodně rozehraná. Ale Pochody národní jednoty řešením určitě nejsou.