A také hodně čtu, což u nás, v horách, není nic neobvyklého. Kolem usedlosti se pase na tři sta krav. Jsou to fialové krávy, přímo výstavní Milky. Mají dobré mléko, z kterého se vyrábí ještě lepší čokoláda. A to mléko dojí syrští uprchlíci.
Jednoho dne mi volal starosta naší vesničky. Není středisková, jen hodně roztahaná. V údolí kolem potoka, v strmých kopcích kolem.
Prý jestli nepotřebuji pomocníky.
Což o to, v horách je každá ruka dobrá. I když si se sousedem, co má statek hned pět kilometrů za kopcem, pomáháme, co to dá. Dokonce i na vojenských cvičeních spíme ve stejném srubu.
A tak jsem starostovi kývl. Přistěhovalce tu učíme jazyku a základním evropským civilizačním návykům již nějaký ten pátek. Na statek přibylo deset Syřanů....
Celá rodina i s dětmi. Ty chodí od jara do podzimu do školy ve vsi a teď v zimě mají volno.
Rodiče pracují spolu s námi, učí se mluvit po našem. I chovat se "po evropsku".
To vše za byt a stravu.
Morální povinnost přijímat běžence by měla existovat. Ale mělo by se s nimi, jako s lidmi, dále pracovat. Ne, že to skončí jen u sociálních dávek a bydlení v ghettech. O politickém a osobním zviditelňování se ani nemluvě.
Asi to všechno dělá "ta výška", ale my z našeho kraje z islámu strach nemáme. My totiž nejsme ani v EU ani v NATO. My ještě pořád věříme.
Rozumu a osobní zodpovědnosti.
