Islám v Evropě očima konzervativce – recenze knihy Benjamina Kurase. Proč Evropa musí být tvrdší vůči muslimských imigrantům?
Kuras Benjamin, Evropa snů a skutečností, nakladatelství Baronet, Praha 2007, 181 stran, ISBN: 978-80-7214-971-1
Spisovatel, novinář a komentátor politického dění Benjamin Kuras strávil většinu svého života ve Velké Británii, kam emigroval v sedmdesátých letech. Díky autorovu konzervativnímu přesvědčení a každodenní zkušenosti z rodiště multukulturního experimentu je Kurasova kniha reprezentantním dílem, které prezentuje hojně se vyskytující náhled na problemtiku mulsimské integrace do evropských společností.
Zajímavým faktem zůstává, že Kuras svou knihu napsal v roce 2007, tedy dva roky před šarádou politických prohlášení, kdy v krátké době po sobě britský premiér, francouzský premiér i německá kancléřka prohlásili multikulturalismus za nefunkční, mrtvou ideologii. Autor se v útlé publikaci zamýšlí, jakým způsobem Evropa přijímá imigrující muslimy a drží se názoru, který je dnes, v roce 2011, značně rozšířen. Konzervativci tvrdí, že muslimové se nedostatečně integrují, přičemž však přikládají hlavní politickou vinu a zodpovědnost establishmentům, které nedostatečně tvrdě nutí (prostřednictvím legislativy a kontroly jejího naplňování) přistěhovalce, aby se chovaly podle evropských norem. Definice těchto evropských hodnot je však oním předmětem sporu – kde ještě platí svoboda vyznání a projevu a kde už jde o popírání evropského kulturně-civilizačního rámce? Je plně zahalená žena na evropském bulváru projevem tolerance evropských obyvatel k ostatním náboženstvím, nebo projevem islamizace Evropy, která se jí neumí bránit? Kuras ve své knize prezentuje druhý pohled.
Konzervativní autor se drží názoru, že Evropa ztrácí své hodnoty. Ty jsou podle něj tvořeny dědictvím antiky, židovsko-křesťanské civilizaci, zdravém vlastenectví a klasickém liberalismu. Když rozvedeme Kurasovu argumentaci do širšího filosofického rámce, implicitně se dostaneme k ideji, že slabostí demokracie je něco, co považujeme za znak její vyspělosti. Když dnešní demokracie klade důraz na vládu většiny ale zároveň na silnou protekci menšinových názorů, považujeme tento systém nejlepší zatím známý, parafrázujeme-li slova Winstona Churchilla. Konzervativní názorový tábor, zastoupený Kurasem, vnímá protekci menšin jako pozitivní znak, který je však v případě muslimů přehnaně ochranný. Ve vážení tolerance odlišného (islámu) a zachování vlastní tváře (evropských hodnot) v dnešním reálném světě podle autora převažuje přehnaná tolerance.
V první části knihy za výplod přehnané tolerance považuje fenomén takzvané politické korektnosti, který podle něj brání vnímání reality. Autor ji popisuje jako „myšlenkovovou cenzuru tyranie pomyslných nestandardních menšin a menšinových idejí nad standardní většinou a většinovým myšlením, které jsou podle její teorie odpovědné za všechny nešvary, zlozvyky a zločiny lidstva. Menšinové a cizí hodnoty povyšuje nad zavedené hodnoty většinové a domácí. Její nedílnou součástí je multikulturalismus, který je náhražkou někdejšího marxistického internacionalismu. Jejím záměrem je rozleptat myšlenkové a hodnotové struktury západní demokracie zevnitř. Vzděláním, propagací, medializací, politizací a osočováním nositelů standardních idejí, hodnot a zvyklostí, označováním nálepkami jako nacionalismus, xenofobie, bigotnost, pozůstatky imperialismu, rasová či ideová arogance.“ Doplňme, že když někdo vystoupí s razantnějším prohlášením na téma (ne)integrace muslimských minorit, bývá veřejně ostrakizován a označován za populistu. Kurasova kniha se zdá být jakýmsi předřečníkem Thila Sarrazina, který přišel s vysoce kontroverzní sociologickou studií Německo páchá sebevraždu. Náhled, který popsal Kuras v roce 2007, vynáší k moci politické strany napříč Evropou – ve Finsku Praví Finové, v Nizozemsku z opozičních lavic prakticky vládne Geert Wilders a jeho Strana za svobodu, ve Francii silně mobilizuje Národní fronta v čele s Marine Le Pen.
Druhá a třetí část knihy popisují, jak britský národ, kdysi hrdý na svou nepsanou ústavu, konstituční monarchii, vlastní odnož náboženství (protestantskou církev), kulturu a historii Slavné revoluce, očima autora posouvá své politické elity doleva. Kuras píše explicitně o kulturní revoluci, kterou přinesli labouristé pod taktovkou Tonyho Blaira. Autor vnímá i posun konzervativců Davida Camerona, který je chorobně bojí označení za rasistu a snaží se zavděčit rychle narůstající muslimské populaci.
Ke konci publikace Kuras vyzdvihuje knihu egyptsko-židovské autorky Bat Ye’or Eurabia, prezentujícíc teorii o politice elit Evropského společenství, která vede k cílené islamizaci Evropy prostřednictvím masové imigrace a politiky multikulturalismu. Na konci knihy se Kuras zabývá statistickými údaji nárůstu muslimské populace v Evropě a demografické deklinace Evropanů.
Kurasovo dílo prezentuje v ucelené podobě konzervativní argumentaci dnes již značně slyšitelné části politického spektra, která považuje muslimskou imigraci a nedostatečně tvrdé evropské integrační normy za hlavní problém evropské civilizace pro další desetiletí. I když s autorovými argumenty nesouhlasíte, nelze jeho knihu přehlížet. Stejně jako mainstreamové politické strany v západní Evropě přehlížely zmíněnou argumentaci, najednou si uvědomily, že neagregují náhledy voličů a dnes již nesedí ve vládě či mají blízko do opozičních lavic. I proto stojí zato Kurasovi naslouchta- přináší totiž zkomprimovaně náhled nepřehlédnutelné části elektorátu některch západoevropských zemí.
Více na www.jakubjanda.com
