Americká politika prožívá obrovský úpadek. Dlouhodobě byla americká politická scéna bojištěm republikánů a demokratů.
Ti první vždy podporovali ekonomické svobody a zastávali poněkud konzervativnější přístup ke svobodám sociálním. Ti druzí zastávali především myšlenky jako rovnost výsledku a rovnost příležitosti. To, jaký z těchto přístupů je správný, je doménou filozofů, ekonomů a politologů už dlouhá léta. Neexistuje však konsenzus. Doporučím zde však dvě knihy, které oba směry ovlivnily snad nejvíce. Pro demokratickou stranu, více orientovanou na rovnost ve společnosti, byla stěžejním dílem Teorie spravedlnosti (Theory of Justice) od Johna Rawlse z roku 1971. Pro republikány to pak bylo reakce Roberta Nozicka na toto dílo Anarchie, stát a utopie (Anarchy, State and Utopia) z roku 1974. Tato dvě díla z nedávné doby výrazně ovlivnila formování politik obou stran.
Diskuze byla dlouhodobě sofistikovaným dialogem vzdělanosti. Argumenty obou stran byly založeny na velice smysluplných základech. Avšak v posledních letech se zejména republikání (ale i někteří demokraté) zaměřili na získávání hlasů těch něvzdělaných, naivních a velmi lehce zmanipulovatelných voličů. Jednou z takových republikánek je jedna z nejděsivějších figur současné americké politické scény Lauren Boebert.
Mnoho republikánů samozřejmě kritizuje toto odchýlení současné republikánské politiky od původní myšlenky. Mně samotnému to dělá starosti. Myslím si, že prosazovat myšlenky svobody je ve společnosti důležité. Obávám se však, že prosazují-li se touto formou, stávají se pro mnoho lidí odsouzeníhodné. Společnost si tyto myšlenky, bohužel, začíná spojovat s extrémismem. Pravicová politika by však neměla být o extrémismu. Nozick, Hayek, Mises, Bastiat, Friedman a další se soustředili na prosazování tzv. svobody procesu. To znamená, že nezáleží tolik na tom, jaký bude výsledek a zda-li budeme mít ve společnosti nerovnost. Záleží na tom, že svoboda jednotlivce nebude narušena. To je samozřejmě skvělá myšlenka. Avšak musí být pochopena. A pochopení těchto ekonomicky-filozofických textů vyžaduje sečtělost a inteligenci.
Lauren Boebert, členka Kongresu z Colorada tyto myšlenky nepochopila a pochopit (zdá se) nemůže. Je jednou z osob, které způsobily odvrácení myšlenek od svobody procesu k popírání vědy a rozvíjení konspiračních teorií. Podporuje hnutí QAnon, které věří, že existuje tajný spolek pedofilů, který řídí obchod s dětmi a snaží se sesadit Donalda Trumpa. Od myšlenek Nozicka z Harvardu se tak republikánská strana v průběhů několika desetiletí dostala do bodu jakési agónie myšlenek a přemýšlení.
Nemyslím si, že vzdělání je zárukou inteligence a schopnosti člověka. Vzdělání Lauren Boebert však vypovídá o mnohém. Nezvládla dokončit ani střední školu, a její jediná pracovní zkušenost před vstupem do politiky byla práce v McDonalds. Později si s manželem sice otevřela restauraci, o několik let později však přišla o svou licenci. V roce 2015 byla zadržena na hudebním festivalu a vyhrožovala policistům s tím, že má přátelé na Fox News.
Je toto opravdu typ člověka, který by měl rozhodovat o zákonech ovlivňujících naše životy? Nejen, že je to člověk bez zkušeností a vzdělání, je to i člověk bez etických zásad.
Otázkou je, zda se sofistikovaný dialog vůbec do americké politiky může vrátit. Není už na to příliš pozdě? Možná jsou USA (avšak nejen USA) odsouzeny k tomu, že jejich volení zástupci budou spíše projevem emocionální spřízněnosti než schopností vést zemi. Tendence hrát na emoce se samozřejmě objevuje i na druhé straně politického spektra, avšak demokraté se vždy byli schopni obklopit odborníky, kteří jim pomáhali činit rozhodnutí. Republikání to dlouho zvládali také. Trump to však nezvládl a mnoho jeho stoupenců v Kongresu také ne.
Současná republikánská strana je bohužel ironicky jedním z největších nepřítelů svobody, protože ji pojí s takovými jmény jako Trump či Boebert. Doufám, že za 4 roky bude boj mezi demokraty a republikány založen na myšlenkách a argumentech, nikoliv na lžích a pocitech. Doufám, že se objeví kandidát, který bude znovu obhajovat svobodu procesu.
