Náboženství samo o sobě není zdrojem jakéhokoliv zla. Zdrojem zla jsou lidé, kteří nejsou schopni svoji víru následovat v souladu s vědou 21. století a přizpůsobit se tím celkovému vývoji společnosti.
Jedním z takových příkladů je Ramadán a jeho dodržování v období těhotenství. Třebaže jsou těhotné ženy z této "povinnosti" vyloučeny, silně věřící ji stále dodržují. Ramadán je měsíc půstu a patří mezi pět základních pilířů Islámu. Nicméně literatura z oblasti zdravotnictví a rozovjové ekonomie už několik let zkoumá a upozorňuje na velmi důležitý vliv potravy v prenatálním stádiu na kognitivní a fyzický vývoj jedince.
Velmi elegantní studie, viz zde (Journal of Development Economics), zkoumá vliv Ramadánu v těhotenství na budoucí vývoj dítětě. Pro detailnější metodologii této studie vizte odkaz výše. Považuji však za nutné sdělit,že se jedná o jeden z nejlepších vědeckých časopisů v této oblasti. Mezi editory patří nejlepší ekonomové světa, mj. i A. Banerjee, držitel Nobelovy ceny za ekonomii. Kvalita časopisu i samotné studie nazančuje, že se jedná o relevantní zdroj informací.
Proč by nás taková studie vůbec měla zajímat? To, že jsme se narodili v Evropě, je obrovské štěstí. Miliony dětí však toto štěstí neměly. Není jejich chybou, že se narodily do nezodpovědné rodiny. Není jejich chybou, že jejich matka preferuje boha před vědeckou evidencí. A přeci jen jsou to oni, kdo musí nést následky tohoto nezodpovědného a trestuhodného rozhodnutí. Domnívám se, že v nitru každého člověka, je dávka soucitu, slitování a empatie. A fakt, že trpí bezmocné děti tuto vnitřní sílu umocňuje. Pravděpodobně neexistuje jednoduchá cesta, jak tomuto zabránit, avšak věřím, že je důležité si uvědomit tuto nerovnost příležitostí, která je determinována tím, kde se narodíme. Zaprvé si pravděpodobně budeme více vážit podmínek do kterých jsme se narodili. Zadruhé to některé z nás možná povede k tomu, zabývat se tématem hlouběji a v budoucnu napříkald přispět k jeho řešení.
Tak tedy k výsledkům. Děti, které procházeli prenatálním vývojem v době Ramadánu, měly o 7.4 % horší skóre v testu tzv. Ravenových progresivních matic (jedná se o jakýsi typ IQ testu, který tedy nezáleží na vzdělání, nýbrž na vrozených kognitivních schopnostech) a o 8.4 % horší skóre u testu z matematiky v sedmi letech věku. Kromě toho dosahovali i měnšího vzrůstu a fyzické síly. To je samozřejmě ovlivní v budoucím studiu, životě i na trhu práce. A znovu připomenu - vše jen díky nezodpovědnému a nábožensky obsesivnímu chování jejich matky.
Problém tohoto fenoménu je, že se stává jakýmsi začarovaným kruhem. To, že jsou kognitivní schopnosti dítěte negativně ovlivněny, výustí v to, že i toto dítě bude velmi pravděpodobně náchylné k ignoranci či nepochopení vědy, a přenese tak toto chování i na své těhotenství. A tak dále.
Co s tím?
Jediným řešením může být vylepšení vzdělávání a informovanosti o následcích takového problematického chování. Ovšem i zde existuje problém. Osobně nevím mnoho o systému školství v Indonésii (budu velice rád za komentáře, které ho přiblíží), avšak strávil jsem několik měsiců jako učitel angličtiny v Turecku. Vzdělávací systém Turecka je částečně založený na náboženství, častečně na faktech. Ovšem jakékoliv mýty, které proudí z náboženství, a věda jim odporuje, jsou ze zvláštních důvodů považovány za svaté a v hierarchii informací tak stojí nad vědou. Děti (opět ne jejich chybou) tak nemají k těmto informacím a znalostem tak jednoduchý přístup, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Odobrnící často upozorňují, že dostat děti v rozvojových zemích do škol není jediné řešení k prosperitě. Důležité je zajistit kvalitu vzdělávání. Důležité je zajistit materiály, které vědu oddělí od náboženství (to je velmi důležité například i v USA, nejedná se tedy pouze o rozvojové země). OSN si to uvědomila, když v aktualizovaných Rozvojových cílech tisíciletí, nahradila cíl dosáhnout základního vzdělání pro všechny cílem zajistit rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání pro všechny. Pro bližší informace o tom, jak tohoto cílu dosáhnout a co zahrnuje, viz zde.
Některé věrohodné mezinárodní organizace už začaly apelovat na zvýšení kvality vzdělávání, namísto slepého začleňování dětí do škol. První důležité kroky tak byly učiněny. Domnívám se však, že společnost si často neuvědomuje, jak moc důležitá je (v době globalizovaného světa) kvalita vzdělání ve všech koutech světa.
Děkuji a přeji hezký den.
