45.MFFKV - Den druhý: Fenomén Kuky a nuda s Livií

Ano, řeč je o naší první dámě, paní Livii Klausové. Ne snad, že bych s ní seděl sám na kafi a že by s touto inteligentní ženou nebylo o čem mluvit. Ale sešli jsme se dopoledne v divadle na projekci filmu Křičící muž. V Cannes tento snímek získal cenu poroty, ode mě ale dostává pouze cenu za nejnudnější film, jakým jsem letos zatím viděl.

Kuky letí do sáluMatěj Hřib

Pak už jsem se těšil na přesun do Puppu. Důvody byly hned dva. Mají tam pohodlné židle, na kterých si sedací svalstvo aspoň na chvíli odpočine. Ale především měl projekci zahajovacího filmu Crazy Heart (oceněného 2 Oscary) osobně uvést režisér Scott Cooper. Už jsem si brousil zuby na zajímavý rozhovor, za který by mě v rádiu určitě pochválili. Nevím z jakého důvodu, ale Scott prostě nedorazil. Před filmem ani po filmu. Ale portrét stárnoucího country zpěváka stál za to a hlavně Jeff Bridges v hlavní roli byl vynikající.

Sobotní podvečer ale jednoznačně patřil Kukymu. Zatímco někteří z návštěvníků sledovali na zahrádce F-baru fotbalové zápolení mezi Argentinou a Německem, před Thermalem se chystal příjezd delegace k nejnovějšímu počinu Jana Svěráka, který bojuje v hlavní soutěžní sekci. Kukymánie zachvátila už před časem Českou republiku a po včerejšku se obávám, že to byl teprve začátek. Drtivá většina diváků film ještě neviděla, ale Kukyho znají (a milují) skoro všichni. Jan Svěrák se navíc jednomu z nich rozhodl udělat radost a Kukyho přivázaného na nafukovacích balóncích vypustil do sálu. A kdo byl oním šťastným? Nějaké dítko či snad dospívající ukřičená fanynka po mé pravici? Nikdo, alespoň ještě při odchodu ze sálu visel Kuky stále u stropu a tvářil se, že mu to ještě chvíli vydrží.

Má to ten pan Svěrák hezky vymyšlené. Kuky se bude prodávat až po skončení soutěže s nejmenovanou značkou balených vod, tedy ne dříve než za měsíc. Do té doby musíte pít vody jako protržení nebo mít obrovské štěstí při podobné akci, jako byla dnes. A nebo si můžete ušít svého. A pak se s ním mazlit, jak k tomu nabádá režisér Jan Svěrák.

Každopádně, dal jsem Kukymu za jedna. Už cestou domů jsem si říkal, proč vlastně?! Ale tenhle snímek se prostě nedá objektivně hodnotit, je tak přeroztomilý, že si tu jedničku prostě zasloužil. Tak Kuky, nesmíš zklamat! A vyhraj aspoň tu cenu za nejlepšího plyšového herce, kterou vymyslel Marek Eben.

PS: A pozor! Kuky není růžový, ale červený! Nemá to rád…

Dnešní minirecenze:

Křičící muž (2010, Francie, Belgie, Čad)
Sekce Otevřené oči
V Cannes oceněný film, vypovídající o tom, jak válka ovlivňuje životy běžných lidí, kteří zůstali doma. Čekal jsem těžké drama s dusnou atmosférou, ale místo toho jsem sledoval praštěného chlapíka, který se nevyzná sám v sobě. Rozvláčné, mělké a nudné, až tak, že krutý závěr nevyvolal vůbec žádné emoce.
Hodnocení: 4/10

Crazy Heart (2009, USA)
Hlavní program – mimo soutěž
Zahajovací filmy nejsou v posledních letech typickými festivalovými snímky a potvrzuje to i Crazy Heart. Debutující Scott Cooper natočil působivý portrét stárnoucího country zpěváka, který neúspěchy v osobním životě a poslední zbytky slávy utápí v lahvi (na kterou často ani nemá). Už díky vynikajícím hereckým výkonům musím hodnotit vysoko.
Hodnocení: 8­/10

Kuky se vrací (2010, ČR)
Soutěžní sekce
Prostě Kuky. Asi je zbytečné psát o tomhle filmu víc. Nebo jste o něm někdo snad ještě neslyšeli?
Hodnocení: 6,5­/10 (roztomilost 9­/10)