45.MFFKV - Den čtvrtý: Talentovaný pan Law

Pondělí patřilo v Karlových Varech jednoznačně dosud nejslavnější hvězdě letošního ročníku, britskému herci Judovi Law. Ten se uvedl jako sympatický člověk, který neodmítne jedinou žádost o autogram a ve Varech jich nadšeným fanouškům rozdal snad stovky. Odpoledne stihl na tiskové konferenci okouzlit novináře a večer byl s napětím očekáván v hlavním sále hotelu Thermal.

Přímo do sálu dorazil na dva Oscary nominovaný herec s více než půlhodinovým zpožděním. Asi ho zdrželo to věčné rozdávání autogramů. Po promítnutí krátkého sestřihu z jeho filmů mohl Jiří Bartoška přivítat (podle Marka Ebena o něco hezčího) herce Juda Law. Ten se divákům za čekání odvděčil úvodem v češtině, když pronesl: „Dobrý večer. Díky za pozvání. Já jsem moc rád, že jsem mohl přijet.“ V sále to vřelo, tleskání nebralo konce. I nadále pokračoval Jude Law čtením textu z papírků. Je pravda, že u osobnosti jeho formátu jsem to ve Varech ještě nezažil, ale budiž. Zamyslel se nad významem slovíčka „sublimní“ v umění, poděkoval za cenu a nezapomněl zavzpomínat na zesnulého Anthonyho Minghellu, režiséra filmu Talentovaný pan Ripley, který se po hercově odchodu promítal. Jiří Bartoška mu na závěr napověděl, ať řekne „Nashledanou za rok.“ Těžko říct, co si pod tím představit. Ale Law zůstal ještě na znělku s Johnem Malkovichem a protože ho podle reakcí pobavila, třeba se ho Jirka pokusí do nějaké podobné lumpačiny také navrtat.

Ale dost už bylo Juda. Další drby si určitě přečtete někde jinde. Co dalšího jsem dnes ve Varech ještě zažil? Tak třeba příroda se trochu umoudřila, teploty se pohybovaly v příjemném rozmezí a navečer dokonce vydatně sprchlo. Zítra se festival přehoupne do poloviny, tak bych měl začít dohánět tradiční povinnosti, na které zatím nezbyl čas – třeba bez vydatné porce festivalových halušek nebo bez plakátu rozhodně nemůžu odjet. Přítelkyně tedy nechápavě kroutila hlavou, kam ten další pověsíme, ale ono se nějaké místo najde. (Nevím, jestli to můžu říct a nenaštvu někoho z pořadatelů, ale ten loňský mám na záchodě. Ale aspoň se na něj můžu každý den několikrát dívat.)

Co se filmů týče, dnes to byly hotové žně. Kromě klasiky Talentovaný pan Ripley, kterou si člověk po čase rád připomene, jsem měl celkově šťastnou ruku. Odpoledne to zahájilo promítání nesoutěžního korejského dramatu Poezie a přestože jsem čekal to nejhorší, vyklubal se z něj podmanivý snímek přímo podle mého gusta. O něco méně mě oslovily 3 sezóny v pekle režiséra Tomáše Mašína. Přesto se filmu v zásadě nedá nic vytknout, jde o poctivou filmařinu, která u nás v posledních letech není k vidění tak často. Sice mě snímek na rozdíl od některých diváků nedojal k slzám, ale palce samozřejmě držet budu, to je jasné.

A na závěr musím opět zopakovat: stojí vám ty výstupy před filmy za to? Nad hysterickým výstupem, který 10 minut po plánovaném začátku dokázala předvést s lístkem mávající asi patnáctiletá slečna, zůstává rozum stát. Buď zkrátka choďte včas, nebo sklopte oči a sedněte si na schody. Ty výmluvy o tom, že jste si jen odskočili na záchod, vám po těch letech už stejně nikdo nesezobe. A jestli to ještě někomu nedošlo, o těch 5 minutách před začátkem, po kterých vám lístek propadá, se píše na každé vstupence!

Dnešní minirecenze:

Poezie (2010, Jižní Korea)
Sekce Otevřené oči
Pro někoho možná nezáživná bezmyšlenkovitá nuda, ale milovníci klasických asijských dramat si přijdou na své. Co všechno musí jeden člověk sám snést, zatímco sám nemá o koho se opřít? Po shlédnutí filmu jsem dostal chuť oprášit své básnické pokusy J
Hodnocení: 9/10

3 sezóny v pekle (2009, ČR)
Hlavní soutěž
O dramatu Tomáše Mašína, který se nechal inspirovat životem Egona Bondyho, se toho napsalo hodně. Poctivě odvedená práce, které v podstatě není co vytknout. Jen osobně mi přijde, že Kryštof Hádek trochu přehrává a jeho Polská partnerka ho v mnoha scénách zastíní.
Hodnocení: 8/10

Talentovaný pan Ripley (1999, USA)
Speciální uvedení
Kdo tuhle klasiku neviděl, jako by nebyl. A kdo ji zná, ví, proč hodnotím tak vysoko.
Hodnocení: 8,5/10