44.MFFKV: Horečka páteční noci - Malkovich a Banderas

Ano, je to tak, Karlovy Vary dnes zcela jednoznačně patřily slavným hercům Johnu Malkovichovi a Antoniu Banderasovi. Aniž bych to plánoval, příjezd Banderase do hotelu Pupp jsem viděl na vlastní kůži, když jsem zrovna spokojeně seděl opodál a ukusoval z bagety. Najednou se za oplocením začalo srocovat nějak podezřele mnoho lidí, počet fotografů také nasvědčoval něčemu velkému. Najednou přijely dvě Audiny a vypuklo doslova šílenství. „Antonio, Antonio, Antonio“ volali muži i ženy bez rozdílu věku. Celé to trvalo maximálně minutu a bylo po divadle.

John MalkovichJakub Hrib

To Johna Malkoviche jsem si „užil“ o poznání víc. Protože v 17 hodin měl v hlavním sále uvádět svůj režijní debut Tanečník seshora, s dostatečným předstihem jsem zaujal výhodnou pozici na zahrádce F-Baru, vyměnil baterky ve foťáku a trpělivě čekal. Snímků jsem pořídil celou řádku, protože John Malkovich ochotně zapózoval a prohodil pár vět s televizními štáby. Poté jsem se rychle přesunul do sálu, kde Malkovich uvedl už zmiňovaného Tanečníka seshora. O tom, že šlo o významný okamžik, svědčil počet známých osobností v sále: Mathé, Taclík, Roden, Landovský, Jakubisko, Boudová, Švehlík...

Tolik příjemné okamžiky dnešního dne, jinak jsme si s bratrem připadali jako dva blondýni v Karlových Varech. Po prvním ranním filmu jsme měli pauzu, kterou jsme vyplnili občerstvením a klábosením nejen o filmech. Další snímek nám začínal ve dvě odpoledne, to jsme si alespoň mysleli. Když jsme v 13:45 šli před kinosálem v Puppu na záchod, začali jsme trochu nechápavě kroutit hlavou nad tím, proč na záchodech nikdo není a nikde nečekají batůžkáři. Vstupní dveře navíc byly zavřené. Vysvětlení je jednoduché – jakmile jsme vytáhli vstupenky, zjistili jsme, že se už 20 minut promítá. Řekli jsme si, že nebudeme ostatní rušit a půjdeme se projít. Vzali jsme to přes festivalový shop, kde jsme se dozvěděli katastrofickou zprávu: festivalové plakáty už nejsou! Co na to říct? Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Ještě závěrem mohu všem, kteří se živí prací v call centru nebo to aspoň někdy vyzkoušeli na brigádě, doporučit italský snímek Celý život před sebou. Osobní zkušenost nemám, ale bratr zavzpomínal na své brigádnické zkušenosti. Jestli to bylo s radostí, o tom si nejsem zcela jistý.

Dnešní minirecenze:

Celý život před sebou (2008, Itálie)
sekce Horizonty
Italský snímek vypráví nejen o principech a pravidlech, která ovlivňují životy lidí pracujících v call centrech a pochybných společnostech se zázračnými vysavači a roboty, ale zabývá se i otázkou zodpovědnosti a hledání svého místa v životě. Scénář a režie v pohodě, ale herecké výkony s výjimkou hlavní herečky nebyly zrovna přesvědčivé a celkově filmu scházela větší realističnost.
Hodnocení: 6/10

Tanečník seshora (2002, USA)
Pocta Johnu Malkovichovi
Malkovichův režijní debut plyne pomalu, ale rozhodně u něj neusnete. Pochválit musíme výběr herců a rozhodně zajímavý scénář, který film stupňuje až k samotnému vyvrcholení, které možná ale bylo trochu průhledné. Škoda, že toho Malkovich nenatočil víc.
Hodnocení: 6,5/10