43.MFF KV - Den osmý

Okolí hotelu Thermal začíná připomínat záběr z hororu typu Úsvit mrtvých – všude se potácí značně zmožené festivalové zombies, mě nevyjímaje. Není divu. Otrlé typy, které jsou ve Varech od samotného začátku, za sebou mají osm dnů náročného festivalového života.

Počasí letos zkouší, co dovede. Dnes to bylo dopoledne na opalování a odpoledne hustě zapršelo. Ale zkušené festivalové toreadory tohle nemůže ani náhodou rozházet. Už přiblblý úsměv na tváři, kteří všichni nasazují jakoby automaticky, dává tušit, že se blíží konec. Ano, konec 43.ročníku.

Škoda, že nemám víc sil a musím po večerech zpracovávat příspěvky do rádia. Jinak bych si dnes určitě s radostí vychutnal vystoupení předního českého dj, Michaela Buriana. Ale od 00:00 do 02:00 vážně nemám šanci. Jo takhle kdyby mi chtěl zahrát zítra v devět k rannímu kafi...ale nic se neděje, Buriana si poslechnu 20.9. v Praze společně s Paulem van Dykem, když štěstí dá.

Ale zpátky do Karlových Varů. Dnes jsem na kolonádě potkal do motorkářského outfitu oděného Roberta Rosenberga. Ano, přesně tak, to je ten známý pán, který se živí svým...však vy víte čím. Jen by mě zajímalo, co ve Varech pohledává. Třeba si řekl, že tu nálada upadá a přijel to trochu rozproudit nebo natáčí v ranních hodinách na VIP večírcích, kde se možná taky dějou věci :) A nebo se jednoduše přijel mrknout na působivý minimalistický portrét čínské hornické rodiny...pro Roberta ještě dobrá zpráva – od včerejška už zase stojí! Samozřejmě mám na mysly sochy u zeleného koberce, které před pár dny zkolil vítr.

Nejhorší zážitek dne mi jednoznačně nachystal jeden s odpuštěním idiot. Známí vědí, že mám panickou hrůzu z hadů, která hraničí až s fobií. V klidu si takhle vykračuju po zahrádce F-baru, koukám, kam se posadím se svým drinkem a napíšu recenzi k filmu, který jsem právě viděl. V tom se přede mnou zjeví podivně vypadající týpek s krajtou kolem krku. A ještě ho nenapadlo nic lepšího, než se zeptat, jestli se s ní nechci vyfotit. Děkuji, opravdu nechci. A byl jsem pryč jak namydlenej blesk...

Recenze

Tanečnice (Dansen), Dánsko, 2008

Sekce Horizonty

Režie: Pernille F. Christensen; Hrají: Trine Dyrholm, Birthe Neumann

Jde odpustit vážný zločin, třeba znásilnění, když někoho milujete? Tak zní zásadní otázka, kterou si tento citlivě natočený dánský snímek pokládá. Hlavní postava svadí nelehký vnitřní boj, ve kterém proti sobě stojí morální zásady a láska. Zbytečně nepřikrášlované, skoro komorní drama na motivy zločinu a trestu. Jaký trest je opravdu nejhorší? Utrpení ve vězení nebo nedůvěra nejbližšího člověka?

Hodnocení: 6/10

O’Horten, Norsko, 2007

Sekce Otevřené oči

Režie: Bent Hamer; Hrají: Bard Owe

Tenhle dánský snímek mi trochu připomíná soutěžní počin Šachta. Po odchodu do důchodu čeká vysloužilého strojvůdce prázdnota – otázkou je, jak se s ní vyrovnat. Je vděčný za každý lidský kontakt, za malou chvilku pozornosti. Film je odlehčeným a vtipným popisem všedních dní. Zároveň ale obsahuje zásadní sdělení – každý máme svůj životní sen, který se bojíme nebo neodvažujeme naplnit.

Hodnocení: 6/10

Fotograf (The Photograph), Indonésie, 2007

Hlavní soutěžní sekce

Režie: Nan Achnas; Hrají: Lim Kay Tong, Shanty

Zatím největší umělecký zážitek celého festivalu, který asi těžko něco překoná. Film líčí obtížné a nepředstavitelné životní podmínky obou hlavních postav. Skvělá kamera si dává záležet na působivým obrazech. Uvnitř skrytá minulost sžírá postaršího fotografa – a musí se s ní vyrovnat. To, že ji zavře do krabice, nepomůže. Velmi se mi líbila následující myšlenka: „Fotografie ukáže váš smutek i radost, i když se je budete snažit skrývat.“

Hodnocení: 8/10