Odpůrci homosexuálů se mýlí, rodina není veřejnoprávní instituce

Rád bych vyvrátil omyl, kterým konzervativci a vůbec odpůrci homosexuálních sňatků argumentují a v posledním článku jej rozvádí i Ladislav Jakl. Nechci se pouštět do obecné polemiky na toto téma, to už udělal lépe Martin Pánek, jde mi pouze o vyjasnění pojmů.

Ladislav Jakl píše:

„Manželství (stejně jako různé formy registrace partnerského vztahu) je sice svazkem dvou stran, ale nikoli dvou partnerů, jak se asi leckdo domnívá. Je svazkem partnerů na straně jedné a státu na straně druhé. Je státní institucí, je nástrojem veřejného práva.“

Toto je zjevná nepravda. Manželství, respektive rodinné právo, spadá odjakživa do oblasti soukromého práva. Člověk nemusí být vystudovaný právník (ani já nejsem), aby chápal rozdíl mezi soukromým a veřejným právem. Jak píše profesor Gerloch ve své Teorii práva, „soukromoprávní vztahy mají převážně majetkový charakter a z tohoto pohledu se sem tradičně řadí občanské, obchodní, rodinné, pracovní a také mezinárodní soukromé a obchodní právo.“ Dále píše, že rodinné právo je derivátem občanského práva a tomu i odpovídá nynější trend – komunistický zákon o rodině, který platil od roku 1964, byl zrušen a od 1. ledna je rodinné právo zakotveno přímo v novém občanském zákoníku. Rodina tedy není žádná státní instituce ani nástrojem veřejného práva.

Dále Jakl píše:

„Umím si představit důsledného libertariána, který bude požadovat odstátnění partnerských vztahů, tedy ponechání i manželství soukromoprávním smluvním nástrojům.“

Žádné odstátnění se konat nemusí – manželství je odstátněno. Stát pouze definuje manželství, upravuje podmínky vzniku a zániku, povinnosti manželů a pod., nicméně manželství je instituce soukromá a stát není jejím přímým účastníkem. Můžeme se bavit o tom, zda by stát vůbec měl nějak upravovat podobu manželství, to ale je věc jiná a vůbec nesouvisí se soukromoprávností rodinného práva.

„Pokud ale chce libertarián naopak vytvořit novou privilegovanou veřejnou instituci: státem registrovaný svazek homosexuálů, pak je přinejmenším nekonzistentní. Prostě si nevšiml, že k naprosté svobodě v partnerských vztazích zcela postačí volnost žít podle soukromého práva.“

Zde už pan Jakl jen dedukuje z chybných předpokladů. Rodina je privilegovanou veřejnou institucí asi tolik jako společnost s ručením omezeným. Definuje ji obchodní zákoník, upravuje podmínky vzniku, zániku, povinnosti společeníků… zkrátka úplně stejně jako činí v případě rodiny, respektive manželství. Napadlo by ale pana Jakla vyvozovat závěr, že s.r.o. je privilegovaná veřejná instituce a že společníci při zakládání firmy uzavírají smlouvu se státem?

Když zůstanu u příměru k s.r.o., pak pan Jakl a odpůrci homosexuálních sňatků tvrdí asi toto: Společnost s ručením omezeným je tradiční veřejná instituce, které stát přiznává určitá privilegia. Společnost s ručením omezeným je základ státu a jejím úkolem je vyrábět kvalitní výrobky. Odmítáme snahy o zrovnoprávnění firem, které nebudou vyrábět, ale pouze prodávat nebo nedejbože poskytovat služby. Nic proti obchodníkům a poskytovatelům služeb – jsou to přece taky lidé. Ale jak mohou chtít vytvořit s.r.o., když nebudou vyrábět výrobky? Vyrábět výrobky je přece tradiční podstata společnosti s ručením omezeným.

A já jen dodávám: Nediskriminujme obchodníky a poskytovatel služeb a umožněme jim stejně jako výrobcům zakládat „eseróčka“!