Šumavu je třeba chránit, ne ji politizovat

Plzeňský kraj má mnoho krás a tou největší krásou přírodní je Šumava. Mám ji rád, a proto nemohu hlasovat pro zákon o národních parcích, který předkládá Ministerstvo životního prostředí ČR.

„Ohromné, všude na zemi tlející phejly vydávají výmluvné svědectví o bývalé, na věky zašlé kráse lesní; až ty setlí, až vymře rod starých obyvatelů, kdo vzpomene nádhery a slávy, kdo si představí jak to tu vypadalo, a jak vládli živlové a hmyz, jak se lopotil člověk, aby zničeno bylo nebetyčné sloupoví tohoto velkolepého chrámu přírody.“

To je obraz mrtvého lesa Šumavy po kůrovcové kalamitě, který již před 122 lety vykreslil její „dvorní“ spisovatel Karel Klostermann. Co se změnilo do dnešních dnů?

Novelou zákona o ochraně přírody a krajiny se ministerstvo životního prostředí snaží zavést jednotný systém do mechanismu fungování národních parků v České republice. Ovšem specifickým rysem šumavského národního parku je skutečnost, že se na jeho území nachází 22 obcí, kde žijí a pracují tisíce obyvatel. Ministerstvo navrhuje, aby bezzásahová zóna pokrývala více než polovinu šumavských lesů. A na příštích patnáct let chce vyhlásit moratorium na neměnnost stanovených zón národních parků.

Kůrovec je odpradávna škůdcem nejen šumavských hvozdů. Letošní suché léto vedlo ke kůrovcové kalamitě v Jeseníkách, kde musí být vykáceny tisíce stromů. Na Šumavě se přitom spor o zásah či rezistenci kůrovce politizuje. Redukuje se na souboj „ochránců přírody“ a těch ostatních, tedy těch „zlých.“ Příznivci malého brouka, škůdce, který způsobí odumření napadeného stromu, argumentují tím, že se jedná o přirozený přírodní proces. Přitom spojitost mezi počasím s nedostatkem srážek a přemnožením kůrovce je prokázána, vyprahlé stromy mají nižší schopnost obrany před škůdcem. Své o tom vědí v Kalifornii, kde letos kůrovcové epidemii podlehly po čtyřech letech extrémně suchého počasí přes dvě desítky milionů stromů.  

Snížení srážek zaznamenává i Šumava. Ze studen mizí voda. Letos v létě vyschl pramen Vltavy. Jedná se o vskutku historický mezník, který v minulosti nikdy nenastal.

Klostermannovo „Kdo vzpomene nádhery a slávy, aby zničeno bylo nebetyčné sloupoví tohoto velkolepého chrámu přírody“ nabývá po století realistické podoby. Chrám přírody se bortí. Šumava potřebuje naši pomoc.

Nejsem přesvědčen o tom, že novela zákona o ochraně přírody a krajiny přinese Šumavě jen samé pozitivní věci, jak tvrdí ministerstvo. Věřím, že v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně dozná změn, k jejichž prosazení jako Klatovák určitě přispěji.