Příběh o možném budoucím prezidentovi USA

    Newton Leroy Gingrich zvaný Američany po domácku Newt Gingrich. U nás nesmírně málo známý. Pro velkou většinu Čechů (a zdá se, že i českých novinářů) bylo překvapením, kdo že to "překvapivě" a tak jednoznačně vyhrál republikánské klání o post prezidenta ve státě South Carolina. A přitom možná právě o něm budeme v dalších letech slýchat jako o americkém prezidentovi. Možná právě on pomůže ke zlepšení ekonomických podmínek ve světě. A možná právě on navštíví Prahu nebo třeba Hradec Králové a dohodne se s námi na další vzájemné pomoci při obraně našich států třeba proti balistickým střelám, které nás bohužel mohou již v blízké budoucnosti zasáhnout, i když si to nechceme přiznat nebo si to ani příliš neuvědomujeme a v běhu každodenních starostí se tím nezabýváme. 

  Dívali jste se ve zprávách na dosavadní boj americké Republikánské strany o post prezidenta? Soustředili jsme se snad až příliš na výsledky primárek v Iowě a v New Hampshire a mnozí poté mohli být zaskočeni dalším vývojem v South Carolině či na Floridě (kde Newt Gingrich skončil druhý). Newt Gingrich přitom vůbec není na politické scéně žádným "Švejnarem" (ale nic proti panu profesorovi). Je to naopak slavný zaběhnutý politik.

  Do značné míry právě díky němu získali republikáni ve volbách v roce 1994 většinu křesel ve Sněmovně reprezentantů a Newt Gingrich se tak stal od roku 1995 jejím předsedou.

  Byla to tehdy slavná událost označovaná dokonce za republikánskou revoluci. Republikánům patřila tato funkce naposledy na začátku roku 1955, tedy o neuvěřitelných dlouhých 40 let dříve! Prezidentem byl navíc za časů Newta Gingriche příslušník Demokratické strany, levicově orientovaný William Jefferson Clinton (známý jako Bill Clinton). A vůči němu se republikáni chtěli viditelně vymezit.

  Volby 1994 se tedy pro ně staly velkou událostí. Vyhráli s volebním programem "Smlouva s Amerikou", jejímž spoluautorem byl právě tento kandidát na budoucího prezidenta USA. V ní žádali mimo jiné obtížnější možnost dále zvyšovat daně, které již tehdy podniky i živnostníky velmi obtěžovaly. A také si přáli, aby se jejich vláda nezadlužovala a navrhovali použít při sestavování rozpočtu skutečně moderní metody manažerského účetnictví ("zero based budgeting").

  Vítězství republikánů se pak stalo pro prezidenta Clintona hrozbou. Díky republikánům vedeným Newtem Gingrichem došlo k razantnímu snížení některých federálních daní a v roce 1998 byl schválen první vyrovnaný rozpočet Spojených států od roku 1969. Škoda, že se tomuto cíli nesnažila alespoň přiblížit i americká politická reprezentace vedená prezidentem Obamou; vyhnuli bychom se tak (i my v České republice) řadě problémů. Neberme problémy s dluhem Spojených států na lehkou váhu! Ale o tom případně jindy... 

  Newtovi Gingrichovi bývá někdy vyčítáno mimo jiné, že je dvakrát rozvedený. Domnívám se ale, že to nebude mít žádný vliv na jeho případná prezidentská rozhodnutí ohledně snižování daňové přítěže či vyrovnaného státního hospodaření. Osobně bych si nevolil kohokoli za svého vládce proto, abych ho odměnil třeba za to, že se nikdy nerozvedl, nýbrž proto, aby mě bránil a nezadlužoval. Co mi bude platné, že si zvolím sympatického abstinenta, který se furt hrabe v záhoně a šlechtí plané jabloně, když mi pak tento sympaťák zdraží potraviny. 

  Newt Gingrich byl v roce 1995 dokonce zvolen časopisem Time "Osobností roku", což je už taková tradiční a ostře sledovaná anketa tohoto významného časopisu. Nakonec se stal příliš radikálním i pro některé republikánské kongresmany a tak se rozhodl po volbách 1998 do Sněmovny reprezentantů již na post jejího předsedy nekandidovat. Republikáni si však, jistě i zásluhou Newta Gingriche, udrželi tento vlivný post ještě dalších osm let. A po čtyřleté přestávce jej v roce 2011 opět získali, tentokrát však, řekl bych, spíše díky prezidentu Barackovi Husseinovi Obamovi. Říkáte si, že prezident Obama přece není příslušníkem Republikánské strany? Ano, máte pravdu. A přesto mu republikáni mohou být vděční za toto vítězství (nebo alespoň za jeho usnadnění).

  A snad mu za své vítězství poděkuje i Newt Gingrich, kterého mnozí z nás ještě před pár dny vůbec neznali a který by se mohl stát (jak doufám) 45. prezidentem USA.

  Good luck, Newt!