Podivuhodné odpoledne končícího pana prezidenta

  Náš současný pan prezident se zúčastní dopolední části inaugurace svého následovníka. Po obědě si nedá šlofíka, nýbrž poletí navštívit nejlepší světovou ideovou organizaci.

  O jaký spolek se jedná? O mormony? Nikoli. Mám na mysli „American Enterprise Institute for Public Policy Research“. Spolupracovníci tohoto institutu se zabývají všemi klíčovými politickými tématy. Nejvýznamnějším přispěvatelem je podle mého názoru bývalý americký viceprezident Richard Bruce Cheney („Víte, kdo se stane staronovým americkým viceprezidentem?“; „Děkuji, pane prezidente“), který tu působil zejména v prvním období vlády prezidenta Williama Jeffersona Clintona (poté co odešel z postu ministra obrany ve vládě předchozí). Tento institut mu byl útočištěm, ve kterém se mimo jiné připravoval na svou možnou prezidentskou kandidaturu. Dalším významným spolupracovníkem AEI je bývalý předseda dolní komory amerického Kongresu Newton Leroy Gingrich („Příběh o možném budoucím prezidentovi USA“). Ten se zabývá např. snahou o snižování nezaměstnanosti (zejména snižováním daní), podporou rozšíření těžby ropy a zemního plynu či reformou zdravotnictví. Vloni byl jen krůček od republikánské nominace na prezidenta Spojených států.

  AEI se zabývá tématy, která se zde na svém blogu snažím přiblížit i já. Nejdůležitějším tématem je šlapající ekonomika. Zkuste vyřešit svoje problémy bez peněz. Největším problémem je rozhodně splácení dluhů. Vyrovnané hospodaření bylo po dlouhých letech prosazeno právě Newtem Gingrichem v 90. letech. Američanům největší část vládního dluhu nezpůsobili otcové zakladatelé, nýbrž současný prezident Barack Hussein Obama. Nám způsobily naprosto zbytečné dluhy především socialistické vlády vládnoucí v dobách rekordního hospodářského růstu. Dalším problémem jsou vysoké daně, zejména daně ze zisků velkých firem i živnostníků (a u nás vysoké sociální pojištění). Málokdo ví, že slavnou Lafferovu křivku nakreslil její autor poprvé na ubrousek, když se svou myšlenku snažil vysvětlit v hospodě svému bývalému spolužáku Dickovi Cheneymu (ano, tomu, o kterém jsem se již před chvilkou zmínil). Dick Cheney tehdy pracoval v Bílém domě jako podřízený svého kamaráda Donalda Henryho Rumsfelda (který se stal krátce poté nejmladším a později i nejstarším ministrem obrany v amerických dějinách). O významné snížení přímých daní se ve Spojených státech zasloužil prezident George Walker Bush, zatímco u nás nikdo. Svobodný mezinárodní obchod se stal naštěstí již téměř samozřejmostí (s výjimkou velmi škodlivých zhůvěřilostí Evropské unie v zemědělství). Důležitým tématem sociální politiky je výše důchodů vyplácených vládou. Ve Spojených státech se obávají, že se účet s důchody dostane do dluhů. U nás nikoli. U nás (a zdaleka nejen u nás) už je v dluzích a nikdo s tím nic moc nedělá. Problémy nemá snad jen Spojené království díky své bývalé premiérce Margaret H. Thatcher.

  Dalším klíčovým tématem je naše obrana, tedy především deštník proti útokům balistickými střelami. Aktuálně největší rozbuškou jsou Írán a Severní Korea. Mnozí politici (včetně mnohých republikánů) na to ale nereagují. Dick Cheney jako hráč pokeru používá pro takovou politiku výraz „sandbagging“. Spojené státy mají sice silnou „karetní kombinaci“, ale příliš na ni nevsázejí, aby mohly dát Íránu či Severní Koreji šanci na vytvoření slušné kombinace. Jenomže v pokeru se dává taková šance, aby byl protihráč schopen silnou americkou kombinaci zaplatit. Nejsem sice hráčem pokeru, ale Spojené státy propásly příležitost ukázat íránské vládě na příkladu Severní Koreje, že svoje varování myslí vážně. Severní Korea vypustila v prosinci na oběžnou dráhu satelit! A Írán pokračuje v obohacování uranu. Íránci i Korejci jsou přitom velmi inteligentní národy a mají špičkové vědce. Na co jsou ty ekonomické sankce? Aby se dostali do obtíží nevinní Íránci? Nutno přiznat, že ve vztahu k Severní Koreji selhali i oba ministři zahraničí z vlády George Walkera Bushe (tak jako v případě Sýrie selhala vláda celá, samozřejmě kromě Dicka Cheneyho).

  A ještě jedno téma je klíčové - zdravotnictví. Léčiva, očkovací látky, malárie, AIDS... Zdravotnictví je klíčové pro naše životy (zejména ve stáří), ale také pro naše peněženky. Prezident Obama bere lidem stále více peněz, aby byly dosti neefektivně utraceny ve zdravotnictví. Navíc tím buduje (snad nevědomky) jistou závislost lidí na jeho vládě i vládách příštích.

  Dalšími důležitými tématy jsou jistě také spravedlnost přísné vlády i soudců, džungle zákonů i nastavení volebních systémů (zda převáží pouze větší strany a vláda tak bude obvykle stabilnější, zda je možné sesadit vládu a dávat tak choutky „přeběhlíkům“...).

  A pak máme ještě témata, do kterých by vlády raději příliš mluvit neměly: vzdělávání, energetika (kde by měla být podporována nezávislost státu, tedy i jeho svoboda) či průmysl obecně (emisní povolenky by podle AEI měly být nahrazeny daní, tedy nikoli zákazem, nýbrž zdražením výroby), různá pozitivní práva či naopak zbytečné zákazy a normy (rozumějte zbytečná a drahá omezení).

  Zapamatujme si všechna tato klíčová témata! Až půjdete k volbám, řekněte si, jaký je postoj vašeho oblíbence především k vládnímu dluhu, daním, euru, americkému radaru v Brdech, zdravotnímu pojištění, ale také k výši trestů, byrokracii, volbám a politickému systému, energetice či emisním povolenkám...