Evropská unie podepsala sama se sebou Kjótský protokol II. Globální oteplování je zažehnáno! Bojme se ale globálního zmražení ekonomiky!
Evropská unie ráda sama sebe natahuje na skřipec. Poškozuje svůj rozvoj eurem („Všechno, co jste kdy chtěli vědět o euru (ale báli jste se zeptat)“) i návrhy na kvóty méněschopných lidí v klíčových podnicích (čímž netvrdím, že ženy jsou méněschopné; méněschopní jsou pouze ti lidé obecně, kteří dosud v řídicích orgánech nesedí – jinak by si je tam ziskuchtiví investoři samozřejmě už dávno pozvali). Evropská unie poškozuje bezbranné agrárníky v chudých státech se zemědělskou půdou („Aktualita: hladový rolník a předběžně opatrní komisaři“). A aby nebylo dost tortury, Evropská unie si omezuje tvorbu hodnot, pokud je při tom vypouštěn do ovzduší oxid uhličitý. Velmi mě to zlobí! Jsme spolek salónních debatérů, kteří popíjejí kávičku a nevšimli si, jak na život a na smrt (!) poškozují chudé státy a ještě k tomu brzdí i sami sebe!
V sobotu byl podepsán „Kjótský protokol II“. Podepsala jej především Evropská unie. Je to stejné, jako kdyby se někdo rozhodl ve své chalupě dobrovolně mrznout, aby komínem nevypouštěl kouř, zatímco vedlejší továrna by nadále hulila jako fabrika. A proč tedy německá vláda zakazuje jaderné elektrárny a bude přecházet na krásné a čisté elektrárny uhelné („Uhlím nebo energií atomickou nahradíme práci lidskou?“)?
Globální oteplování je předmětem vášnivých sporů u piva i u kávy. V televizi často vidíme dramatické záběry hroutících se ledovců, zatímco tvorbu ledovců nikdo neukazuje. A jak říká bývalá britská premiérka a moje velká oblíbenkyně baronka Margaret (H) Thatcher, je jen jedna věc, která je horší než plíživé zvyšování hladiny oceánů o pár stop a globální oteplování. Víte, co to je? Globální ochlazování. A s tím přicházející šíření virů! Jakou chybu děláme, když válčíme proti globálnímu oteplování! Nic nenamítám proti boji proti lokálnímu oteplování a zamořování ovzduší. Právě naopak. Vyhlásí-li meteorologové kalamitní stav, má být okamžitě vyhlášen zákaz bezplatného projíždění postiženým městem přespolními s nevyhovujícími auty a podobně. To se nedá nic dělat, přijedou na návštěvu jindy a kamiony město objedou.
Myslím, že je zřejmé, že ke globálnímu oteplování dochází, ale ruku na srdce, výslednými efekty (ochlazováním, výkyvy klimatu, změnami oceánského proudění, změnami množství planktonu či zeleně) si vůbec nejsme jisti. „Buďme tedy předběžně opatrní“, volají zelení lidé. Proč nemáme být předběžně opatrní, jsem už tady psal (opět článek „Aktualita: hladový rolník a předběžně opatrní komisaři“). A proč asi dochází k tomu ohřívání? No, taky si nejsme úplně jistí. Takže naše výpočty nutně musí být na vodě.
A v čem především děláme chybu, omezujeme-li se Kjótským protokolem? Děláme chybu ve výpočtu. Pokusím se vysvětlit, v čem tato chyba spočívá. Nenechte se tedy mýlit. Ačkoli řeč bude o náušnicích, televizoru a ovarovém kolenu, dostaneme se tak poté opět k ohřívání Země.
Každý z nás žije raději dnešním večerem než šťastnými vzdálenými zítřky. Má to svoje důvody. Nevíme, co bude zítra. Ale tato nejistota není zdaleka jediným důvodem, proč příliš nesyslujeme na zítřek, nýbrž ten soudek piva vypijeme už dnes. Hlavním důvodem bývá, že zítřek bude opravdu lepší než dnešek. Uložíte-li si dnes opravdu hodně peněz do solidní banky (nebo raději do více bank) a za dvacet let si je půjdete vybrat, určitě si za vybrané peníze a úroky s manželkou koupíte alespoň o něco více kožichů a náušnic, a to mluvím o nejopatrnějším způsobu, co s penězi udělat. Je to proto, že ekonomika šlape a výrobků vyrobených jedním člověkem za směnu je stále více. Obdobně by rostla i výkonnost našich polí, kdyby nám Evropská unie nezakazovala pěstovat geneticky upravenou pšenici a kdyby u nás na polích nerostly ty nádherné čerňoučké sluneční panely! A kde bude za dvacet let technický vývoj? Před dvaceti lety jste si koupili televizor s klasickou televizní obrazovkou, dnes už si koupíte „plazmovku“. A nechcete-li mít všechno dříve než soused a počkáte-li si ještě další dva roky, nevyjde vás takový nákup ani příliš draho. Jenom aby pak manželka nechodila na televizi k sousedovi. Ale nejde přece o televizi. Vezměte si ten každoroční pokrok v medicíně (třeba v našem Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM))! To všechno jsou důvody, proč zase až tak moc nemusíme šetřit a žijeme spíše dneškem.
A jak hodně vlastně upřednostňujeme ovarové koleno k dnešní večeři před tím, že si ovarové koleno raději nekoupíme, abychom si na této večeři mohli pochutnat za dvacet let, kdy už si ale díky hospodářskému růstu pravděpodobně budeme moci dovolit koupit kromě tohoto ušetřeného kolena ještě jedno koleno jako zákusek? Lze to změřit! Téměř přesným měřítkem je úroková sazba. Ukládáte-li si třeba do banky část svých peněz (místo abyste si koupili ještě jedno ovarové koleno), požadujete za to úrok. Ten vás ochrání od inflace a k tomu přidá za dvacet let peníze, které požadujete. A stejné je to s globálním oteplováním. Nevíme, zda tady lidstvo třeba za dvě stě let v éře jaderných zbraní ještě bude. Ale především, lidé budou bohatší, takže si budou stavět domy na Sahaře, kde si „vypěstují“ lužní lesy! A navíc ten technický pokrok! Spousta lidí si bude stavět domy na hladině oceánů a na Měsíci! Kdo před dvě stě lety hádal, že budeme pěstovat geneticky upravenou (nikoli pokusy a omyly vyšlechtěnou) rýži a topit uranem? Dnes navíc dáváme, tedy přesněji jiné národy dávají, na přírodní vědy mnohem více peněz a vyřešení jednoho vědeckého problému přináší tři perspektivní problémy nové.
Věnuje-li vám někdo právě teď tisícovku, bude mít pro vás tato bankovka větší hodnotu, než kdyby vám ji věnoval za dvacet let, byť by vůbec nebyla inflace. Tisícovka, kterou dostaneme za dvacet let, pro nás nyní až tak moc neznamená. Hrozí-li lidstvu zaplavení některých břehů za dvě stě let, také to pro lidstvo až tak moc neznamená. Ekonomové takové úpravě ve výpočtu říkají diskontování a snaží-li se zhodnotit význam budoucí katastrofy a přirovnat ji ke stejně závažné katastrofě současné, říkají tomu diskontování na současnou hodnotu. Ostatní rozumní lidé říkají, abychom zkrátka nebrali budoucnost tak vážně. Nebudeme-li si podkopávat hospodářský růst různými mezinárodními protokoly a budeme-li podporovat přírodní vědy, budoucnost mnohé vyřeší za nás, aniž bychom se museli uskrovňovat. Evropská unie dělá pravý opak. Bojuje proti hospodářskému rozkvětu!
Měli bychom se raději soustředit na čištění ovzduší a vod v problémových oblastech, protože tím nepopiratelně o několik let zkracujeme svoje životy, zpomalujeme naše spermie a celkově se nám hůře žije! Měli bychom chránit vzácná přírodní území, která máme dokonce i v naší malé zemičce. Víte, kdo se nejlépe staral o lesy a půdu v ráji šumavském (jak je popisováno i ve stejnojmenné knížce)? Ten, komu patřily. Soukromník. A kromě Krkonoš bychom měli chránit také Mosteckou pánev. Pomáhat tamější přírodě (a v důsledku především lidem) s obnovou.
