Praha ztratila Slovensko, zlikvidovala Moravu a Slezsko, vse potuplovala centralistickymi kraji po vzoru ruskych komunistu a mysli si, ze je vsemu konec:)) Neni!

Karma. Souhlasím s informací, jak se z Hradu poroučelo. Nezapomenu na uvítání prezidenta na Hradě v roce 1986:"Súdruh minister, atd., hlášenie podáva velitel hradnej stráže XY. Ministr Dzúr, tuším, děkuje slovy: "Ďakujem súdruh velitel hradnej stráže..." a dodává: "Súdruh prezident, hradná stráž nastúpená...". Prezident na to: "'Ďakujem súdruh minister ..."Takže jsem se úplně lekl, že se ocitám na Slovensku. A nikomu to nebylo hloupé. V průměrných ročních příjmech tehdy vedla Bratislava, i před Prahou. Na Moravě a v Čechách byla od jisté doby zaražena výstavba bytových jednotek, ale na Slovensku jako by se nemetlo, stavěli dál.

No a po rozdělení v době, kdy se Německo spojuje, jsem sice nejásal, ale i nesmutnil. A nesmutněte i ostatní. Protože platí:"Co jste chtěli, to máte".

V roce 1992 (společný stát) ČSFR měla z cizineckého ruchu příjem jeden milion 250 tisíc, pozor (!) $! V roce 1993 samostatná ČR měla tento příjem ve výši jeden milion 500 tisíc $!! Takže proč smutnit, co chtěli, to měli a mají na Slovensku doposud. Pokud by se rozdělení odkládalo, stále by určitá vrstva Slováků o odtržení usilovala. Nyní jde o jednotnou spolupráci proti nesmyslným opatřením ze strany EU. Například bychom se mohli sjednotit proti nesmyslu zvanému "letní čas". Ve Směrnici EU totiž mudrci z Bruselu konstatují, že se pootáčením hodin dvakrát ročně úspor dosahuje, ale je obtížné je zjistit. To je vysvětlení tak pro mateřskou školku...

Aby bylo jasno, Slovensko a jejich obyvatele mám rád. Jako nákupčí jsem tam jezdíval, jednal s kultivovanými obchodníky a jednali se mnou vždy slušně. Uměli i slušně mě nevyhovět a to se cení. U maturity jsem si "šplhnul" u předsedy komise tím, že jsem přečetl dvě věty slovenštiny plynule. Doslova řekl: "Četl jste jako rodilý Slovák". Bavili mne změkčené koncovky, slovo "domov" - na konci "ou", atp.

Bohužel ale většina Slováků se chová nedospěle. Například v roce 1993 v naší firmě pracovala parta Slováků, zrovna jednou odcházeli z mistrovny. Náš mistr mně informoval, jak s nimi diskutoval o politice a že se jim líbí pan Mečiar. Kdybych u toho byl, hned bych se jich otázal, proč tedy pracují v ČR, nejsou u svých milých doma a nebudují svůj průmysl, když to tak pan Mečiar na Slovensku dobře vede. Tož tak...

...mně to rvalo srdce, protože jsem se cítila roztržená vejpůl... máma rozená Slovenka, táta Čech... formálně jsou dva svébytné státy, ale stále je za sebe vnímám jako jeden...

...a možná nejsem sama, kdo to tak má...

Pro mladší: tak to skutečně bylo, rozhodli Slováci, potom to byla jen technická záležitost, dvojdomek Pithart, před volbami předseda české vlády, jenom řečnil a nebyl schopen žádné akce, Slováci už měli ministerstvo zahraničí, svou ústavu.

Od dětství jsem byl vychováván v duchu čechoslovakismu. Zeptal-li se mě někdo na mou národnost, automaticky jsem odpověděl Čechoslovák. Proto mně celkem udivila příhoda v kempu v Tatranskej Štrbe v r. 1969. Kolem ohně tam večer seděla mládež, popíjeli, vyhrávali na kytary a zpívali. Přišel děda, zaměstnanec kempu a povídá : " Tíchšie mládenci, tíchšie - veď sú tu cudzinci z Čiech!" Tak jsem se prvně dověděl, že jsem na Slovensku cizincem. Oni to tak totiž brali na rozdíl od nás vždycky. Opravdu můžeme děkovat V. Klausovi, že ten rozchod proběhl natolik kultivovaně, že můžeme na Slovensko jezdit stále jako přátelé.

S Vaším konstatováním v úvodu souhlasím, s tím dalším až tolik ne. A zažil jsem leccos. Od dětských let, i během studií, ale např. i během ZVS, ale i dále, až do současnosti. Vzájemnou nevraživost z titulu národnostního jsem nikde, a to ani skrytou, nepozoroval. Špičkování, to ano. Ale to bylo oboustranné Že byli Slováci poněkud vznětlivější, mnohdy i ctižádostivější, ač jak kdy, to ano, ale to se bralo jako samozřejmost. Že byla příčinou rozdělení i ,,národnost. struna" a odpor k tzv. pragocentrizmu, to byla pravda, stejně tak jako to, že velkou roli hrála politika a ti, jež jí představovali. Je ovšem otázkou z kategorie ,,kdyby", co by sedělo, pokud by byl za prezidenta instalován Dubček a nikoli Havel. Slováci by to bezesporu kvitovali

Souhlas a karma.

Československo zničil Havel, ten začal s pomlčkou (a to čubrněli i jeho druhové v OF, neb to s nimi nekonzultoval).

Ubohé......

Vaše názory, pane autore, jsou zcela identické s názory mými.

Tehdy jsem předpokládal, že by snaha po zachování federace mohla plynout z české strany se snahy oslabit ambice Němců, ze slovenské strany ambice Maďarů. Ve dvou se to lépe táhne.

Možná my bychom směrem k Maďarům mohli být Slovákům užiteční, ale oni nám směrem k Němcům nikoli.

Buď Němci nebudou nic vznášet a potom Slováky nepotřebujeme, nebo něco vznášet budou a potom bychom i se Slovenskem byli příliš slabí, než abychom jim mohli odolat sami.

To, že my bychom Slovákům směrem k Maďarům užiteční být mohli, ale oni nám směrem k Němcům nikoli, tedy nevyplývá z malé početnosti slovenského národa, nýbrž z velkého rozdílu mezi lidnatostí a početností Německa a lidnatostí a početností Maďarska.

Naprostý souhlas

Když jsem v televizi viděl vášnivý projev slovenského herce Štefana Kvietika o strašlivém útlaku Slováků ze strany Čechů, tak mi bylo jasné, že slovenští nacionalisté by byli schopni z Československa učinit druhou Jugoslávii.

Za klidný rozpad Československa si Klaus s Mečiarem zaslouží uznání (i když ani jednoho z nich nemusím).

A to já zas jednoho z nich docela dobře můžu...

Výstižně podané