Sice v těch zemích s nejvyšší porodností je taky nejvyšší dětská úmrtnost a zároveň nejkratší průměrná délka života, ale tím si přece tu pohádku o ošklivém státu způsobujícím náš rozklad nebudeme kazit

Volně navážu. Zaujala mě věta: "Rodiče se daleko méně starají o výchovu a vzdělání svých dětí, protože přeci platí daně a děti má přes den na starost stát." Ačkoli mám školní období dávno za sebou (bezmála půl století), uchovávám v paměti, že moji rodiče nenechali naše vzdělání pouze na státu, tehdy komunistickém. Ani nemohli. Vyrůstali jsme, já a moji dva sourozenci, v církevní komunitě (evangelikální), kde po anglosaském vzoru fungovala nejen nedělní škola, kde jsme byli vedeni ke znalosti náboženských záležitostí, ale každou sobotu večer jsme se scházeli jako mládež s kazatelem, kde jsme se věnovali kromě duchovní témat a zpěvu také studiu praktických věcí do života. Pro formování mladého člověka to bylo velmi užitečné.

A co rodiče pana autora?

Kolik že to má autor dětí?? Jen tak mimo soutěž otázka...

Moje slova!