Sobectví jednotlivých zemí není brzdou pokroku

V minulých dnech si někteří z nás připomínali výročí vítězství nad nacistickým Německem. A slyšeli jsme mnoho řečí. Třeba o tom, jak příčinou Druhé světové války byl nacionalismus.

Nebo o tom, jak bychom pro odvrácení možné hrozby nové takové války měli bojovat vyzbrojeni myšlenkou sjednocující se Evropy právě proti nacionalismům. No, ono to bylo přesně obráceně. Válku spustila právě supranacionální (nadnárodní) myšlenka jednotné Evropy a byla vedena proti patriotům, vlastencům a nacionalistům jednotlivých zemí.

Pro jistotu uvádím, že nacionalismus, vlastenectví a patriotismus byla vždy synonyma. Pro ideologie, které nad lásku k vlastnímu národu staví pohrdání jinými a nenávist k nim, jsme vždy měli termín „šovinismus“. Ten si ale poslední dobou nějak vypůjčilo feministvo, a nám je jako nový termín pro opovržení vůči jiným národům vnucováno původně dobré či neutrální slovo „nacionalismus.“

Po tomto terminologickém okénku se můžeme vrátit k historii. To nacionalisté, patrioti a vlastenci jednotlivých zemí vedli osvobozovací válku proti nacistické panevropské ideologii, a tuto válku naštěstí vyhráli. Druhou světovou válku nevyvolal nacionalismus. Ten ji naopak vyhrál, když porazil myšlenku unifikované a centralizované Evropy. A právě hrdé vlastenectví je zárukou svobody a jedinou překážkou nastolení diktátu myšlenky kontinentovládné jednoty.

Sjednotitelé různých dob používali různé slovníky a různé metody. Ale vždy za hlavní překážku prosazení své ideje považovali „sobectví“ jednotlivých zemí, které podle nich blokuje tu správnou cestu vpřed. A to je nakonec vždy prozradí. Podívejme se na dvě různé, přece však podobné myšlenky.

1. Když jde například o bezpečnost, princip jednomyslnosti nás může uvrhnout do existenčního ohrožení. Protože jde o život a smrt! Evropa potřebuje hlasování kvalifikovanou většinou, aby mohla rozhodovat rychleji, zejména v zahraniční politice. Princip jednomyslnosti by se měl zrušit co nejdříve.

2. Během let se nebude myslet pouze v pojmech zemí. Mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich nezbude. Bude se pak myslet v pojmech kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy. V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Pojem svobody nějakého národa se musí uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými dnes stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti. Tak jako v rodině nemůže mít jeden její člen právo rušit trvale svou sobeckostí její vnitřní mír, tak nemůže ani jednotlivý národ v Evropě mít natrvalo možnost stavět se proti všeobecnému procesu pořádku.

Ano, někdy chodíváme k ultimativním příměrům příliš brzy a příliš snadno. Ale pokud si někdo nepřeje takováto srovnání, nechť neprosazuje tak srovnatelné myšlenky. Druhý výrok pronesl německý nacistický ideolog Joseph Goebbels k českým novinářům 11. září 1940 v Berlíně. Ten první německý ministr Johann Wadephul v Berlíně dva dny před letošním výročím porážky nacistického Německa.

Vlastenci nejsou sobci. Vlastenci chrání svět. Před sjednotiteli.