Skutečná liga je skutečná

Víte, že i dnes mezi sebou soutěží bigbítové kapely? Já to viděl. A nejen viděl. Já to pískal.

Před mnoha lety, když byly mému klukovi necelé tři roky, tak jsem si s ním na volyňském koupališti poprvé zahrál fotbálek. Do té doby jsem si s ním míč jen přihrával, posílal, teď jsem ho zkusil prvně obehrát. Vůbec nechápal, co se děje, a začal hrozně bulet. Jak by ne. Ten táta, co mu dosud vždy pomohl, se najednou začal chovat jako nepřítel, jako konkurent, co si ten míč chce vzít jen pro sebe a nechce ho půjčit.

V tu chvíli mi došlo, že celý sport je vlastně stylizovaná forma nepřátelství, toho druhého je třeba porazit, ochudit, nedat mu čuchnout, míč je mu třeba sebrat, protivník se musí odstrčit. Ne druhému pomoci, něco mu nabídnout, něco spolu vytvořit. Druhého je třeba ošulit, oklamat, zmást, zničit, položit, porazit, zválcovat, zdecimovat, vypráskat, naložit mu. To je sportovní slovník.

A tak jsem rád, že se věnuju celý život muzice a ne sportu. I v muzice se občas soutěží, ale to jsem vždy považoval za zvrácený úlet. Ještě tak soutěžit v počtu prodaných lístků nebo desek, ale panáčkovat někde před porotou a nechat se známkovat? Brr.

Nikdy by mě nenapadlo, že jednou si sám do takové poroty sednu a ještě to budu považovat za zajímavé. Stalo se. Pořadatel soutěže rockových kapel Skutečná liga, agentura N. S. E. F. mě požádala, jestli bych si jeden ze soutěžních dnů nesedl do tříčlenné poroty. Soutěž se koná od začátku prázdnin v snad největším evropském obchodě na hudební nástroje Music City ve Vysočanech a má trvat až do konce roku. Přihlásilo se do ní asi 150 kapel z celé republiky a to chce nějakých soutěžních dnů a kde furt na to brát porotce, žejo.

Pochopil jsem, že zrovna tenhle projekt může objevit hlavně mezi venkovskými kapelami opravdovou kvalitu, může dát dohromady milovníky určitých vyhraněných žánrů s pro ně dosud neznámými kapelami, které zrovna je chtějí oslovit, jen se nemůžou vzájemně najít. Každý den v soutěžní týdny vystoupí kolem deseti kapel. Zahrají tři čtyři písničky souhrnné délky do 15 minut, jedna z nich se natočí na video a pověsí na webové stránky soutěže. Tam se na ně koukají stovky a tisíce fandů, mají své favority, fandí jim, najdou si jejich koncerty.

Kapely jsou to všech žánrů i věkových skupin. Nevím, proč si do poroty vybrali zrovna mě, asi jsem na to dost plešatý, což by mohlo být znakem jisté zkušenosti. Ta je ale v tomto oboru stejně nanic. Podle mne nemá jít o nějaké akademické hodnocení dovedností. Jde jen o to, jak muzika na člověka působí, jestli ho baví, osloví, jestli nenudí, neotravuje.

Já jsem člověk uznalý a sympatizuju s každým, kdo obětuje svůj čas a dře někde ve sklepě, aby se pak mohl předvést kámošům. Ze začátku je to tak sto hodin shánění zkušebny, aparátu, repertoáru či spoluhráčů na jednu hodinu veřejného hraní. A ten poměr se leckdy moc nemění ani s léty. Proto se mi nehodnotilo snadno. Každý svým způsobem něco uměl, někteří dokonce docela dost.

Nakonec jsem se ale nějak rozhodnout musel. A jako hlavní kritérium jsem si zvolil věrohodnost, opravdovost, upřímnost, nasazení. Rozumbradování, zachmuřené komplexy, povýšené tepání nešvarů doby, to mi fakt nesedí. A tak u mě vyhráli jacísi sedmnáctiletí pankáči. A i další spíš mladší kapely u mne bodovaly víc. Jedna kapela u mne zabodovala zpěvačkou, co měla tak třicet kilo i s postelí ale energie jak jednotka námořní pěchoty v útoku. Ale jinak jsem byl fakt objektivní, co se do mě vešlo.

A vůbec, zkuste si ty kapely zhodnotit sami, podle záznamů vystoupení na webu http://www.skutecnaliga.cz/.