Sever – šedivé představy a barevná skutečnost

Kdyby do Česka přijel nějaký Brazilec, Australan nebo třeba Eskymák s přáním, abych jim ukázal nejzajímavější krajinu v naší republice, víte, kam bych je bez zaváhání zavedl? A neberte to jako legraci nebo zlomyslnou ironii. Zavedl bych je do severních Čech. Navzdory vžité představě o Ústecku coby jedné velké skládce chemického odpadu tvrdím, že právě tahle krajina je u nás tou nejzajímavější.

Kdo sem nejezdí, musí si z médií myslet, že tu jsou jen samé jámy povrchových dolů (nejsou, a polovina je už zasypána a zrekultivována), jen samé komíny uhelných elektráren (nejsou, a polovina už nekouří a ten zbytek je odsířen) nebo zauzlené roury a potrubí chemiček (nejsou, a polovina z nich je odstavena nebo převedena na modernější a šetrnější provozy). Stoletá překotná industrializace, které korunu nasadilo bezohledné drancování za bolševika, plus vysídlení německého obyvatelstva a jeho nahrazení často sociálně problematickými pracovními silami, to vše zanechalo v tomhle kraji jizvy, které se budou hojit ještě hodně dlouho. Ale ony se nehojí samy od sebe, zdejší lidé také chtějí pořádně žít a dovedou pro to něco udělat. Některá místa byste ve srovnání s nějakým rokem 1985 ani nepoznali.

O tom ale mluvit nechci. I v dobách nejničivějšího rozmachu socialistické energetické základny národního hospodářství nebylo Ústecko jen jednou uhelnou děrou. Jižní Čechy? Zdejší malebnou idylku musíte pochválit skoro povinně. To patří k bontonu. Tajemná a romantická Vysočina? Krásný kraj, o jehož krásách ale každý ví. Líbezný moravský venkov, kde vyroste i koště strčené do země? Jasně, známe. Všude tam a i jinde v Čechách a na Moravě je nádherně a milion chalupářů to dobře ví.

Má ale snad někdo v hlavě spojení Ústecka s dramatickou krajinou Českého středohoří, kterou po sobě nechala dávná sopečná činnost? Má někdo severní Čechy spojené se siluetou zubatých Krušných hor (které, pravda, čekají na řešení trvalého porostu po dočasných rekultivačních dřevinách)? Nebo s kaňonem Labe od Ústí až do Hřenska, který mi připomněl nejdivočejší místa někde ve Wyomingu nebo Montaně? Myslím, že bohužel moc často ne.

Před lety jsem napsal do jednoho časopisu fejeton zvaný Tvary severu. Kupodivu to nebylo o kráse ústeckých či mosteckých žen, i když i za tu by šlo ztratit nejedno slovo. Už tady jsem se tehdy naopak pokusil o aspoň malinkou rehabilitaci image, kterou v naší veřejnosti Ústecko nese. Kde jsou jinde kopečky, tady jsou strmé kužely jako někde ve Východní Asii. Kde jinde jsou loučky a vesničky, tady jsou rokle a hluboce zaříznutá údolí. Tak krajina má dynamiku, fantazii, sílu.

Vůbec nechci idealizovat zdejší život a zlehčovat zdejší problémy. Však jsme si jich minulý týden při třídenní návštěvě Ústeckého kraje s panem prezidentem vyslechli dost. Jen prostě říkám, že převládající mínění zbytku republiky o tomto kraji není úplně spravedlivé a chtělo by trochu obohatit i o jiné stránky.

Když už jsem zmínil tu návštěvu, byla tentokrát po menších místech než ta první před třemi lety. Stihli jsme i tradiční plavbu lodí z Děčína do Hřenska, kde jsme si vyslechli, jak nesmyslné je blokování vodního díla, které by pomohlo lepšímu splavnění Labe.

Projeli jsme také Šluknovský výběžek. Už hodně let jsem ho nenavštívil a byl jsem dost potěšen, jak se to tu zvedlo. Jen ty silnice tu jsou fakt asi ještě o něco horší než jinde. Ve Šluknově jsme viděli i učňovské arboretum (chovají zde i dravé ptáky, určitě lepší zábava pro mládež než počítač). Rumburk se taky vylepšil, ale teď s ním hýbe krvavá polemika o stavbě nové zinkové fabriky. Jo, fabriky nechce nikdo, ale peníze se na náměstí neurodí.

Varnsdorf na samé hranici býval největší vesnicí Rakouské monarchie, teď je to ožívající centrum ekonomiky regionu. A víte, co tady mají za hlavní problém? Zloděje kovů. Rozkradou kdeco a odnesou do výkupny. Policii se je nechce honit, tak raději vymýšlí diskutabilní zákony o kontrole sběren.

Krásná Lípa je fakt krásná. Na opraveném náměstí jsme otevírali Dům Českého Švýcarska. Copak o to, dům je to pěkný a velmi potřebně uzavřel příliš odkryté náměstí. Ještě by to chtělo jeden dům a náměstí bude hezky uzavřené jako dřív. Expozice v domě vypadá také velkolepě a nápaditě. Jen nějak nevím jestli tohle je ten správný způsob utrácení peněz. Všechno mi to zavání módní euro-bio-eko-agro-civilizací. Moc nevěřím, že sem bude někdo fakt chodit, to si tak jen představují autoři sofistikovaných projektů, na které se tak dobře získávají granty a dotace. Celý tento kraji by daleko spíše potřeboval užitečné a účelné investice do infrastruktury a odbourání překážek hospodářského rozvoje, včetně těch překážek zelených.

Poslední den jsme v Horním Jiřetíně slyšeli od starostů názor na případné změny limitů těžby uhlí. Limity jsou jednou věcí, cena suroviny druhou. Jestli vypukne nějaká energetická krize, budou z limitů stejně jen cáry papíru.

Nejvíc mě překvapila Kadaň. Nejlepší nakonec. Už jsem tam nebyl určitě víc než dvacet let a zíral jsem. Telč? Ano. Nové Město nad Metují? Jistě. Ale Kadaň? Málokdo tuší, že tohle krásné historické městečko na břehu Ohře právem patří do téhle ligy. Desítky a desítky opravených fasád, dva kláštery, hrad, krásně upravené náměstí. Jeďte tam a budu den o hladu, jestli se vám tam nebude líbit.

Takže Sever. Proč ne? Zkuste to.