Šest zásadních kritik Václava Klause

Je nejvyšší čas, abych se přidal k zásadním kritikům Václava Klause. Vím, že to není žádné velké hrdinství, protože on žádné blogy na internetu naštěstí nečte. Ale třeba mě teď u psaní někdo nahrává skrytou kamerou, takže kdoví, jestli nepřijdu o prémie.

Kritika první. Proč chodí tak brzo do práce? Většinou si poránu vystačí čtením nějaké vzrušující ekonomické statistiky, ale někdy se stane, že potřebuje dodat řádek týkající se nemocenské v Nigeru a začne se shánět. Člověk má ještě zalepené oči, nemůže najít levou ponožku a do toho Niger. Kde to je? Někde na Moravě? Do pěti minut? Já se picnu.

Kritika druhá. Proč musíme pořád tak pospíchat? Člověk tak hezky domluví program třídenní krajské návštěvy. Člověk to tam docela zná, tak naplánuje přejezdy, aby se stihl trochu pokochat krajinou. Ale houby. Program se vrátí přeškrtaný. Co budeme dělat takovou dobu mezi Doubkovicemi a Prskomuchy? Zkuste tam ještě vsunout třeba Koněcvaly, jinak budu mít pocit, že nejsem vytížen. Pak létáme vesnicemi jak hadr na holi a večer je člověk vyklepaný jak startka.

Kritika třetí. Proč je pořád tak hodný na ty novináře? Vždyť je to banda budižkničemů. Všechno popletou, obrátí smysl naruby, nic nepochopí, místo citací dobásňují. Že se s nima vůbec baví. Že jim pořád něco vysvětluje. Já bych je házel do studny na pátém nádvoří.

Kritika čtvrtá. Proč si pořád nedá pokoj s tím sportem? Přece dospělý chlap smí být viděn zpocený pouze v soukromí. Člověku by to mohlo být jedno, jenže oni se furt člověka někde ptají: taky hrajete tenis jako váš šéf? Taky lyžujete? Máte vidět ty obličeje při pravdivé odpovědi: ne, já piju pivo.

Kritika pátá. Co má pořád s tou perlivou vodou? Že ta neperlivá je levicová? To přece není pravda. Neperlivá tu byla dřív. Co na tom, že v jeho mládí to byl všude samý sifon a sodovka, to byla přece pouze historická epizoda, ne původní stav věci. Správný konzervativec má jít k původním pramenům. A ty jsou přece bez bublinek. Že ve Františkových Lázních nejsou bez bublinek? Hele nekomplikujte to, víte, jak to myslím.

Kritika šestá. Před takovýma pětisty lety by měl panovníkův tajemník nárok na aspoň osm vesnic a v nich právo první noci. A dnes? Vesnice žádné a noci na mě zbydou vždycky až ty poslední. Co to je za panovníka?

Mohl bych ještě pokračovat, ale nějak ztrácím odvahu. Počítám, že zas přijdu o dovolenou.