Podle štěku poznáte je

V diskusích jednoho zpravodajského serveru se přemnožili pejsci. Mopslíci, ratlíci, pudlíci, voříšci. Rádi poštěkávají na ty, co jdou kolem. Plot jim dává pocit bezpečí, tak hrdinsky štěkají tak usilovně, až z toho někdy sípou.

Jedním z nich, spíše tedy jednou z nich je Pučálkovic Amina. Má trochu delší krk, tak štěká nejudatněji. Amina zde není označení amnestie v bachařském žargonu ale opravdu její jméno. To je přesmyčka animozity, která se projevuje každým jejím štěkem. Zrovna teď si zajančila s houfem dalších podvraťáků na jednoho z kolemjdoucích. Ten v minulosti ocenil světového papaláše za odpor ke grýndýlu, masové migraci či pokrokářské agendě.

Taky mu kdysi párkrát vyčinil, například za intervencionalistické a protekcionistické tendence nebo za bombardování damaškového letiště, protože jeho dcera uvěřila propagandě muslimských vzbouřenců o „krásných miminkách.“ Toho si ale ratlíci nevšimli. Ostatně, ono je pro ně neřešitelnou věcí dočíst odstavec. Proč taky, je jim jasno už po přečtení titulku a jména autora.

Protože jejich svět je jednoduchý. Oni sami mají své oblíbence, které by neseštěkali ani za prznění vlastních vnoučat. Na jiné povykují už jen tak z principu. I třeba za věci, za něž by příslušníky ke svému kmeni naopak chválili. A protože oni to tak mají, předpokládají podobné postojové stereotypy i u jiných. Jednou jsi tohohle pána ocenil, tak jsi povinen oceňovat ho vždy a za cokoli. Protože my to přece u těch svých děláme také tak.

Onen kolemjdoucí se nechal slyšet, že když chcete někoho ošklivého donutit k nějakým zásadním ústupkům, nestačí vám jen síla, ale je třeba si ponechat kanály, prostřednictvím kterých bude možné o oněch ústupcích jednat. A Amina hned spustila štěkot své smečky, že to by takhle nešlo. Nejde někoho za jednu věc ocenit a pak za jinou tak nějak zrovna neocenit. Je třeba ctít věrnost ku svému klubu, jeho hráčům odpustit cokoli, zatímco u soupeřů je nutno vidět faul, i když jsou zrovna půl hřiště od údajně faulovaného.

Jednání, kdy stejné věci jsou hodnoceny stejně, ať už je koná kdokoli, padni komu padni, by tihle pejsci u svých oblíbenců vyzdvihovali jako principiální hodnotový přístup, zatímco u neoblíbeného kolemjdoucího je to prý pokrytectví. Štěkny nezajímá čin sám a hodnocení činu, zajímá je jen tupá věrnost klubu, která je pro ně důležitější než čin.

A protože jsou za plotem, lze očekávat jejich povyk i nyní. Tak do toho, prosím.