Petr benga, Silivo bunga

Silvio Berlusconi je Ital, jak si mnozí z nás Itala představují. Temperamentní, energický, nadrzlý, hlučný, familiární, politicky nekorektní. A bez servítků. Jak on musel ty místní i ty bruselské levičáky štvát! Jak on jim musel po celá ta desetiletí pít krev!

Kolikrát se ho snažili zničit. Když to nešlo politicky, tak aspoň rukou „nezávislé“ justice. Vždy se ze všeho dostal a jako fénix se opět vracel na vrchol. Teď se zdá, že se jim to podařilo.

Berlusconi má jít na sedm let do basy, protože prý na večírku v rámci folklórního rituálu zvaného bunga bunga souložil s nezletilou prostitutkou. On i ona to popírají, svědci nejsou. Jen ti z druhé ruky, kterým se údajně soukromě svěřila. No, iluze si o něm po této stránce nedělám, ale skoro bych mu v tomhle případě i věřil. Jak ho všichni známe, takovým úlovkem by se spíš pochlubil, než že by ho zatloukal.

Pokud jeho rozsudek opravdu i po všech odvoláních a opravných prostředcích nabyde právní moci, určitě to bude mít dopady na italskou politickou mapu. To my ale řešit nemusíme, máme dost svých starostí. Spíš mě v této souvislosti napadla jiná věc.

Když jsem viděl ty tři soudkyně Berlusconiho případu, planoucí a plné spravedlivého zadostiučinění, úplně jsem po nich zatoužil. Napálily Silviovi dokonce víc, než kolik žádal žalobce. Přesně takové ohlodané, tedy odhodlané soudružky nám tu scházejí. S těmi by byla jiná legrace než s tím naším prkenným prokurátorem Ištvánem.

Ten umí citlivé delikátní intimní záležitosti řešit jen zvoláním „benga benga“. Zato ony tři italské justiční grácie vědí, že správná palice na pohlaváry je jen „bunga bunga.“