Papež, na kterého čekáme

Ve Vatikánu stále panuje oficiální smutek, ten je ale zároveň lhůtou, která má umožnit volitelům z celého světa, aby se dostavili do Sixtinské kaple na konkláve. Volba nového papeže se blíží.

Naprostou většinu volících kardinálů jmenoval právě zesnulý papež František, takže by se mohlo předpokládat, že jeho nástupce bude pokračovatelem Františkovy linie navenek silně liberálního, uvnitř tvrdě autoritativního pontifikátu. Není ale představitelné, aby se do volby nepromítly společenské otřesy dnešní doby.

Dnes je přehodnocováno i to, co bylo společným základem našeho světa po stovky let. Prosakování extrémního pokrokářství do kultury, politiky, vzdělávání, výchovy i rodiny se nemohlo vyhnout ani strukturám katolické církve. Ale ne všude to vidí stejně. Ne všude je společnost rozmazlená, znuděná, přežraná, a tedy zralá pro dekadenci. Katolíci v rozvojových zemích čelí chudobě i krutému násilí od muslimských bojůvek. Tam je církev ostrovem, útočištěm i poslední záchranou. A volitelé z těchto zemí za hlavní problém dnešního světa nejspíše nepovažují to, zda lze eucharistii pojímat jako bezva mejdan.

Brutální pokrokářství udělalo velikou chybu. Po desítky let se mu vyplácela metoda vařené žáby, salámová metoda, metoda pomalého a nenápadného prosakování rozhodujícími institucemi. V posledních letech ale protagonisté extrémního liberalismu získali pocit, že cíl už je nadosah. A tak šlápli na plyn a ztratili svou taktickou opatrnost. A najednou jejich jízda začíná vadit i těm, co si výstřelky pokrokářství nechali dlouho líbit.

A tohle vše bude tvořit rámec volby nového papeže, to vše se bude promítat do motivace volitelů, do jejich debat a dohod. A možná někdo z kardinálů pronese myšlenku, zda není načase začít přehodnocovat přehodnocování.

Za pár týdnů bude mít svět papeže nového. Ano, svět, ne pouze katolická církev. Budeme vědět, zda nový papež bude zosobňovat nadechnutí, nebo jen pasivní posouvání se v dosavadní trajektorii.

Dnes je to dvacet let, co na Svatopetrském náměstí probíhala inaugurace tehdy nově zvoleného papeže Benedikta XVI. Byla u toho i pětičlenná delegace z České republiky. Prezident republiky Václav Klaus s chotí Livií, ministr zahraničí Cyril Svoboda, já a šéf hradního protokolu Jindřich Forejt. Dobře si pamatuji na pocit jistého zadostiučinění, že přichází správný papež pro tyto časy. S jakými pocity uvítáme toho příštího?

psáno pro IVK