Měl tam být blonďák v kroji

Afghánský žadatel o azyl spáchal v Mnichově teroristický útok. Je to už bůhvíkolikátý pádný důkaz, že země Evropské unie nejsou schopny zvládnout mohutnou vlnu uměle podněcované masové imigrace z exotických zemí.

Vlnu, která trvá nejméně od roku 2015. Přitom vůbec nejde pouze o etnicky a nábožensky motivované násilí imigrantů na evropských domorodcích. Jsou to sice strašlivé tragédie, ale přímo a na vlastní kůži je pocítí jen zlomek Evropanů. Mnoho desítek milionů jich ale denně pociťují důsledky naprosto nezvládnuté inkluze imigrantů v školství, sociální oblasti, kulturní a civilizační sféře i v běžném pouličním životě.

Máme u nás hodně rozvážných státotvorných politiků, kteří tvrdí, že se nemáme co plašit, protože k nám přece imigranti nechtějí. A že kdo plaší, je nezodpovědný populista, který chce těžit z uměle vyvolaného strachu. No, ona to není tak docela pravda. Pro stále větší počet Arabů a černochů už cílovou zemí jsme, i když dosud zdaleka ne v takové míře jako třeba sousední Německo. Především ale varování před hrozícím zmnohonásobením přílivu exotických imigrantů k nám má svůj reálný základ a není žádným planým strašením.

Máme tu Migrační pakt, jehož dopady se v blízké budoucnosti začnou projevovat když ne povinným přerozdělováním imigrantů, tak přinejmenším citelným výpalným do bruselské kasy. A na stole leží několik verzí návrhů na sjednocení sociálních dávek pro azylanty i žadatele o azyl. Zatím cílovou zemí první kategorie nejsme, ale až příchozí lovci dávek zjistí, jak dobře a levně se u nás žije, když máte v kapse stejný balík jako kolega v Německu, budeme pro ně stokrát zajímavější.

Jak Migrační pakt a formy jeho realizace, tak i debata o sjednocování sociálních dávek, to jsou přece navýsost politická témata prvního řádu. To nejsou fiktivní slovní průvany. To jsou témata, na kterých se profilují politické subjekty, a to zcela právem a zcela pochopitelně. Máme tu „sluníčkáře“, vítače, výry Šafendáze, ale také suverenisty, prosazovatele kontroly hranic, stoupence deportací a přitvrzení azylové politiky. Mezi nimi probíhá legitimní politický boj. Boj o to, jaká zvolit opatření na úrovni exekutivy i legislativy. Národní i unijní.

A pokud kolem nějakého tématu probíhá politický boj, pochopitelně se takové téma promítne i do předvolební kampaně. Voliči chtějí vědět, jak se k problematice masové imigrace stavějí jednotlivé kandidující subjekty. Jenže to začíná vypadat, že některé postoje k imigraci budou napříště kriminalizovány, a tedy z politického diskursu vyloučeny.

Možná někdo namítne, že je rozdíl mezi agitací proti konkrétním politickým krokům kolem imigrace a podněcováním nevole k cizímu etniku. Jenže to by někdo z oné nevole musel udělat předvolební téma a například navrhovat diskriminaci podle rasy. Pokud chce ale někdo symbolizovat bezpečnostní rizika plynoucí z masové imigrace lidí z mimoevropského prostředí, jak má takového exotického imigranta srozumitelně znázornit? Jako blonďáka v bavorském kroji?

Když tak člověk o věci přemýšlí, musí ho napadnout, že problém je asi v onom noži. Místo něj měl mít ten černoch na plakátu v ruce volant.

psáno pro IVK