Kolín, to není jen Kmoch

Na severním okraji Kolína, na pravém břehu Labe za čtvrtí zvané Zálabí je kousek od silnice na Hradišťko ukryto zajímavé místo. Z někdejší průmyslové haly a jejího okolí je dnes ohromný sochařský a kamenický ateliér. Kameny, balvany, šutry, desky, monolity, kvádry, sloupy. Pak se člověk ani nemůže divit, že pán domu se jmenuje Stones. Stones Erben. Ze svého ateliéru vytvořil pozoruhodné doupě undergroundové kultury, kam se stahují zdaleka ne pouze alternativní Kolíňáci.

Z části své haly vybudoval úplný rockový klub s pódiem a bizarní stylovou výzdobou. A tam se poslední říjnový pátek sjeli (jako že tam přijeli, ne že by se tam sjížděli, i když co já vím...) dospělé máničky, aby si užili jeden takový roztomilý večírek. Nejdřív se promítal naturalistický film „... a bude hůř" podle stejnojmenné předlohy Jana Pelce.

A pak umění vystřídal normální bigbít. Kolínská bluesová kapela, která vše rozpoutala, se asi nemůže jmenovat jinak než Stones. Hraje v ní s rockovými staříky překvapivě šikovná mladičká bubenice a na basu Petr Ryba, člen slavného kutnohorského klanu basáků. Je jich v rodině pět, s Petrem jsem se seznámil kdysi na vojně právě v Kutné Hoře a od té doby občas spolu něco vymýšlíme.

Folimanka Blues nastoupila už v hodně pokročilém večeru a mírně zdecimované publikum jen těžce kladlo odpor.

Vrcholem uměleckých zážitků večera byl ale guláš paní domu podávaný s privátním zákulisí, plném nářadí a rozdělaných výtvorů. Ve stylu eintopfu jsme dlabali pěkně všichni z jedné pánve a vypadalo to velmi stylově. Ve finále jsem od pana domácího dostal knihu o jeho pouti do Fatimy. Je vidět, že základy své tvorby nemá jen z kamene.