Kladivo na sprosté podezřelé

Zločinci to u nás mají jednoduché. Ke svým rejdům zneužívají byrokratické houštiny, v nichž je pro muže a ženy zákona složité pachatele dopadnout a usvědčit.

Vezměme si třeba šikanu s nutností sehnat si soudní příkaz pro vstup do soukromí. Takový zločinec může mít doma hromady kontrabandu či jiných usvědčujících důkazů, ale než se k nim vyšetřovatel dostane, pachatelé mají dostatek času k zahlazení stop.

Bylo by proto zásadním krokem vpřed, pokud by policie a tajné služby měly k dispozici klíče od každého soukromého příbytku. Pak by mohli kdykoli kontrolovat, jestli si lidé doma nepřechovávají nějaké materiály související s trestnou činností. Kdo nic neprovedl, tomu to přece nemůže vadit. Policisté by si v klidu odemkli, provedli by nenápadnou domovní prohlídku, maximálně by si udělali kafe či zdřímli na kanapi, aby nabrali sil do další zodpovědné práce. Nikoho z poctivců by neubylo. Třást by se museli jen lumpové.

Povinné odevzdávání klíčů od bytů na policejní služebny by ale bylo jen prvním krokem. Každý vyšetřovatel i soudce vám potvrdí, jaké průtahy někdy dělají advokáti. Proč by měl mít důvodně podezřelý a obviněný člověk, který má určitě na krku nejhrubší zločiny, vůbec nějakého obhájce! Co chcete na zločinu obhajovat? Advokacie by se měla zrušit, popřípadě by se měla celá začlenit do soustavy státních zastupitelství, aby namísto maření spravedlnosti pomáhala dostat se lumpům na kobylku.

Líbí se vám takové nápady? Pak se vám určitě bude líbit i návrh ministerstva vnitra a ministerstva obchodu na vydání vyhlášky, podle které budou poskytovatelé připojení k internetu uchovávat a na požádání orgánům činným v trestním řízení předávat nikoli už jen souhrnné údaje o velkém počtu připojených míst jako dosud, ale konkrétní identifikace jednotlivých uživatelů podle toho, jaké stránky navštěvují a na jak dlouho.

Obě ministerstva zjevně soudí, že byrokratické houštiny typu ochrany soukromí zneužívají ke svým rejdům i ti zločinci, jejichž rajónem je internet. Tedy podvodníci, obchodníci s pornografií nebo třeba šiřitelé pomluv a poplašných zpráv.

Ano, jsou to dvě naprosto odlišná vidění světa. Podle prvního si všelijaké obezličky s ochranou soukromí vymysleli lidé, kteří nemají čisté svědomí a chtějí cosi skrývat. Ale podle druhého patří ochrana soukromí mezi základní práva, jejichž pošlapávání nelze omluvit žádnými bohulibými záměry.

Nejde jen o konkrétní ministry (ostatně Vít Rakušan snad v této věci začal brzdit), ani o konkrétní aparáty dvou ministerstev, dokonce ani o jednu konkrétní vládu či parlamentní vládní většinu. Jde o všechny, kteří takovým „rázným“ krokům fandí. Jde o ty účastníky podílu na moci, popřípadě i o potenciální účastníky podílu na moci, kteří věří, že by se jim lépe vládlo v systému utahujících se šroubů, protože bez nich by nastal konec světa.

No, asi nastal. Toho jejich. A nastává. Proto se narychlo utahují šrouby.

psáno pro IVK