Jak můžeme žít bez návodu na čurání!

Vždycky mi vadilo, že si chlapi v hospodách po použití pisoáru většinou nemyjí ruce. Někdy před třiceti lety jsem dokonce znechucoval své spolustolovníky výpočty, kolik asi ročně vypijí cizí moči, protože statisticky její malé množství po úkonu nutně ulpí na cizích rukou, od nich na půllitru a pak v mycím bazénku přejde na půllitr jejich. A při tisícovce půllitrů za rok…

Ve stejné době (to víte, v mládí má člověk lecjaké nápady) jsem si dal práci a spočítal, že umyvadlo po čurání v hospodě použije 14 procent chlapů. Ostatní kolem něj jen projdou. No, tohle procento je dnes určitě o něco vyšší a sklo se v bazénkách myje snad už jen v nejzapadlejších venkovských putykách. Ale k jásání má stav mužských rukou v hospodách asi daleko. Ostatně, o čistotnosti velké části žen si také není třeba dělat iluze, ale pořizovat statistiku u nich mi bylo žinantní už před těma třiceti lety.

Jo, vadí mi to, ale v životě by mě nenapadlo vyhlašovat přepisy, které by správné mytí rukou upravovaly. Jenže žijeme ve světě, kde se tvůrci dobra nezastaví ani před záchodem. A to vůbec nemám namysli jen nařizovaným dobrem prolezlou Evropskou unii. V jedné významné světové finanční instituci (není to ta, jejíž šéf je zrovna popotahován za příliš aktivní navazování družby s hotelovými uklizečkami?) byly v minulých dnech skutečně rozvěšeny na záchodech návody, jak si po čurání umýt ruce. A to následovně:

• Otočím kohoutkem, pustím vodu a opláchnu ruce
• Napumpuji mýdlo a 20 vteřin ruce mydlím
• Mýdlo spláchnu
• Utřu si ruce do prvního papírového ubrousku – voda zatím stále běží
• Utřenýma rukama vyndám druhý papírový ubrousek a zavřu jím vodu (kohoutek se hemží bakteriemi, protože byl spuštěn rukou, účastnící se jistého úkonu)

Myslím, že dnes už nelze ani v nejbujnější fantazii vymyslet blbost, vymyslet přehnanou parodii na cokoli, která by už neexistovala ve své reálné podobě. Vítězí kolem nás typ lidí, kteří jsou přesvědčeni, že dobro vzniká tím, že se vtělí do nějakého návodu, předpisu, nařízení či zákona.

V oné instituci ale pořád ještě zůstávají na půli cesty. Spokojili se jen s návodem činnosti po úkonu. A co úkon sám? Ten má být ponechán bezradnému chaosu? Myslím, že takhle to dlouho nevydrží. Jistě brzy světlo světa spatří návod, jak použít už sám pisoár. Něco jako:

• Vezmu za kliku
• Najdu zapínání u kalhot

A tak dál. Ale vlastně co to povídám. Je třeba být pokrokový. Moderní návod začne úplně jinak:

• Vytáhnu si papírový ubrousek a obalím jím ruku
• Vezmu za kliku
• Najdu zapínání u kalhot

A vzápětí ze všech pisoárů světa odmontují umyvadla, protože mýt se už nebude třeba a vody je škoda…

No fuj.