Budou příště volby bez volby?

Budou volby. Už zase. Posledních 35 let jsme je chtěli vnímat jako svátek demokracie. Pořád je tak ještě někdo vnímá? A lze to vůbec?

Není to nic hanlivého, jde prostě o politologický terminus technicus, ale teď o víkendu nás čekají tzv. volby druhého řádu. Tak se obvykle označují volby místní, regionální, ale kupodivu i volby do eulamentu. Tedy takové volby, při kterých se obvykle nekácejí vlády, pokud ovšem při oněch volbách vládní strany nedostanou tak neobvykle citelný výprask, až se některý koaliční parter poleká a z koalice včas zdrhne, aby se pak od ní mohl distancovat a před sněmovními volbami pokrytecky zahájit kampaň z nově získaných opozičních pozic.

Za svátek demokracie jsme volby považovali proto, že to byl nejdůležitější nástroj, jak poměřovat společenské priority a váhu jednotlivých zájmů. Jednou zvítězil akcent individuálních svobod, jednou etatistický přerozdělovací koncept. Nikdy ale ne deset nula nebo nula deset. Spíš čtyři šest nebo šest čtyři. Kontinuum fungování veřejných institucí zůstávalo v zásadě zachováno, posouvaly se jen akcenty. Jednou se posunuly trochu víc, jednou skoro vůbec. S tím se dá žít.

Dnes se mnozí od étosu svobodných voleb distancují. Vede je k tomu pocit, že „všichni ti nahoře“ jsou jedna banda, která se při jakémkoli výsledku voleb nějak domluví, a jede se dál. Jenže vyvstává otázka, co bylo dřív: slepice, nebo vejce. Pokud se od účasti ve volbách distancují ve vyšší míře právě ti, kteří by si přáli zásadnější změnu, pak se nemohou divit, že se volbami nic nemění, když k nim přišli hlavně ti, co nic měnit nechtějí.

U voleb místního a regionálního charakteru také slýcháme, že tam nejde o politiku, ale o odbornost, schopnosti a kompetence. Pokud by to tak ale bylo, pak je nutno takové volby ihned zrušit, příslušné agendy převést z kompetence volených orgánů na nevolené úřady a do jejich čela ustanovovat vítěze konkurzů a odborných testů. Okamžitě bychom zjistili, že kromě erudice jde u naprosté většiny takových rozhodování nejen o erudici, ale také o názory a zájmy. A tedy – o politiku.

Na sváteční étos voleb ale poslední roky útočí něco jiného, tragičtějšího. Pokud jsou volby výběrem z různých možných cest, je zde svobodná úvaha nejen možná, ale je samou podstatou volby. Pokud jsou nám ale volby předkládány jako výběr mezi jediným dobrem a zcela nepřijatelným zlem, pak nejde už o volby a nejde už o demokracii. Zlu je třeba zabránit. Jakýmikoli prostředky. Asi i střelbou na kandidáty, jak vidíme za Atlantikem. Zlo nelze pouštět do svobodné soutěže idejí. Zlo je třeba zastavit, umlčet a vymýtit.

Kdo prezentuje volby jako souboj dobra a zla (v Německu, ve Francii, na Slovensku, u nás, kdekoli), je už jen krok od toho, aby volby zrušil a zavedl stanné právo. Pod jakoukoli záminkou. Nedovolme tomuhle jedu proniknout do svých žil. Jakmile spolu nebojují různé společenské koncepty, ale dobro se zlem, pak už nejde o demokracii.

V mém obvodu se nyní senátor nevolí a v Praze, kde bydlím, krajské volby nejsou. Přesto si dovoluji vyzvat čtenáře: jdete volit. Protože nikdo neví, jak vám budou prezentovány už ty volby příští. Třeba jako volby bez volby.

psáno pro IVK