Bude válka

Připomínek stoletého výročí Světové války je všude plno. Jistě, je to atraktivní téma. První světová válka byla nejšílenější tragédií, jakou svět do té doby poznal, přinesla neslýchaná utrpení a navždy změnila náš svět. K horšímu. V jistém smyslu jej redefinovala s platností až dodneška. Ještě dnes žijeme v rámci, který vznikl právě touto válkou.

Myslel jsem ale, že to není jediný důvod, proč si v těchto dnech smutné stoleté výročí tolik připomínáme. Myslel jsem, že to je skvělý zdroj poučení, že se můžeme poctivě zamýšlet, jaké postoje před sto lety dostrkaly svět až k takové hrůze. Že jsme o sto let zkušeností moudřejší a procesy, vedoucí k válce, máme nastudované a umíme je již včas dobře rozpoznat. Ne. Není tomu tak. Vše se se stejnou hloupostí opakuje a svět vesele kráčí k další katastrofě.

Carl von Clausewitz říkal, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. To určitě platí pro skoro všechny války. Pokud se zájmy potkají s mocí, posilují se navzájem a válka jako prostředek sledování zájmu je tak snadno poruce. Clausewitzův citát ale pro První světovou válku tak úplně neplatí.

Mocnosti tehdejšího světa se pasivním a zaslepeným způsobem nechaly dostrkat do konfliktu velikosti, která se zcela vymykala jejich původním zájmům. První světová válka tedy nebyla vedena zájmy, lépe řečeno zájmy v ní hrály okrajovou roli a naprosto nepokrývaly obludný rozměr světového konfliktu.

Co bylo tedy příčinou Světové války, když ne konkurenční zájmy válčících mocností? Hloupé zvyšování sázek. Nemoudré spojenecké vazby, znemožňující kdykoli znovu posoudit skutečný potenciální přínos a potenciální náklady celé hry na válku. Vzájemné trumfování, přebíjení, harašení hrozbami, které pak bylo nutno splnit, aby si mocní zachovali tvář. A také propaganda. Ta zabíjí vždy a všude.

Jsme po sto letech poučeni? Vůbec ne. I nyní se trumfujeme, řinčíme sankcemi a hrozbami, které se budou muset splnit, aby si někdo zachoval tvář. I nyní se vede nenávistná silácká propaganda, která nese své plody. Podívejte se do diskusí pod články na internetu. Mnoho obyčejných lidí vyhrožuje těm s jiným názorem třeba i smrtí, vynášejí se soudy a odsudky nad skupinami osob i celými národy, odsudky, které se tolik podobají vražedné dělostřelecké přípravě.

Dnes by se Clausewitzova slova dala otočit. Dnešní mezinárodní politika je jen vedením války (dočasně) jinými prostředky. Nejde o spor o zdroje, o kontrolu cest, o přístup na trhy. To jsou jen okrajové záminky. Jde o boj pro boj, o neschopnost se zastavit a další krok už neudělat. Neschopnost zastavit se a zeptat se: tohle opravdu chci?

                Takže bude válka. A mnozí mezi námi se na ni těší.