Hodně a rychle se stavělo, aby rostlo HDP.

Výsledek?

https://www.youtube.com/watch?v=OEWmyjBITzk

Doporučuji Vám jet se do Číny podívat.

Současná Čína je jinde než před 30 lety.

Nicméně neštěstí se dějí, bohužel, i v Číně. Je to země s populaci 3x větší než EU.

Nicméně je zajímavé, že neuvádíte například zřícení mostu Carolabrücke v Drážďanech v roce 2024, nebo mostu Caprigliola v roce 2020, či třeba jak v Praze se z fasády domu odlomila část obložení a dopadla na zaparkované auto.

Životní úroveň v čínských městech, kde žije téměř 70% populace, je v součnosti srovnatelný (až vyšší ) než v ČR.

Pane Jakabe a co ten slavný sociální kredit. Ten snad v Číně neexistuje? Minule jste se odpovědi vyhnul. Celkem nechápu diskutující, kteří si na jednu stranu stěžují, jaká je u nás nesvoboda, ale v Číně by zřejmě vzkvétali :).

Sociální kredit v Číně samozřejmě existuje, ale zcela jinak, než jak si ho většina lidí u nás představuje – obvykle podle titulků našich médií nebo západních seriálů.

Ve skutečnosti má tento systém v Číně poměrně širokou podporu veřejnosti. A není divu – pokud například vyřeší situaci s problémovým spolucestujícím, který opakovaně narušuje pořádek ve vlaku, nebo pomůže omezit beztrestné půjčování peněz bez úmyslu splácet, není to vnímáno jako „nesvoboda“, ale jako posílení důvěry v systém.

Mimochodem – třeba ČSOB, Česká pojišťovna a další finanční instituce v ČR pracují s podobnými interními „kreditními“ algoritmy. Jen jim nikdo neříká „totalita“.

Zatímco u nás jsou recidivisté často nepostiženě „stále v oběhu“ a dále víceméně nerušeně fungují, v Číně např. podvodníci nemohou snadno zakládat nové firmy – a to občané vnímají pozitivně.

A pokud jde o „vzkvétání“ v Číně – chápu, že to může znít paradoxně, ale v mnoha ohledech se tam lidé skutečně cítí svobodněji než u nás. Doporučuji k tomu i můj předchozí blog:

Kde jsem se cítil svobodnější? V Číně nebo v Česku? - Blog iDNES.cz

Mnohé věci nejsou černobílé – a právě proto o nich píšu.

..... se obávám, že stávající politika "jediného vazalského azimutu" nedává Bruselu sebemenší šanci se projektu Hedvábné stezky (v jakékoliv podobě) vůbec zúčastnit. V předpolí je mnoho čekatelů a cesta do Evropy je příliš dlouhá i když globalismus vzdálenosti zkracuje a hranice nejsou překážkou. Pro bývalé EHS by to nemusel být problém, však stávající struktura, ideo náplň a výkonnost EU je po všech stránkách katastrofální. Oni by možná moc chtěli a některé politické snahy a tahy to naznačují, ale hegemon nedovolí (USA vers. EU), což umocňuje jejich totální bezradnost, zmatenost a zoufalství. Jedinou výsadou, kterou evropské kolonie ještě disponují, je povolený exhibicionismus na Tchajwanu a bezduché tlachání o Tibetu, Ujgurech a lidských právech v médiích, ale i v této oblasti již značně polevily a na klíčová jednání s Čínou jsou delegováni pouze a výhradně velcí evropští hráči, kteří se striktně drží diplomatických zvyklostí. Pokud vím, výměnný pobyt studentů a oboustranná spolupráce expertů, vědců, pedagogů, sportovců, atd. (s EU) standardně probíhá, však na gigantický projekt "stezky" je zapotřebí též politická vůle (průchodnost) a tady, bohužel, naráží EU na své vlastní limity,- je zkrátka totálně neschopná a jak vidno, jakákoliv změna není pořadu dne!

Je pozoruhodné sledovat, jak se z kdysi sebevědomého kontinentu stala exhibiční vitrína západních dogmat, kde je dnes největším „civilizačním výkonem“ rezoluce o genderu v Africe.

A přitom – jak správně zmiňujete – běžná spolupráce s Čínou nadále funguje, jen o ní nesmí být příliš slyšet.

Evropa by mohla být mostem. Místo toho se tváří jako brána – ovšem otočená zády k Východu.

Uvidíme, jak rychle se tento postoj začne promítat do stability sociálního státu. Proces jeho rozkladu ve jménu abstraktních hodnot už započal – a zdá se, že nabírá na obrátkách.

Máte pane Jakabe naprostou pravdu. A reakce kubíčků či hrušků? Mj Čína disponuje svou Bílou knihou, kde je shrnuta její strategie.

1) Musí být zachovány všechny národy s jejich historickými kontexty jako podmínka pežití lidské společnosti

2) Všechny národy jsou si rovny

3) Chcete-li být bohatí, musíte obchodovat a spolupracovat

4) Abyste mohli obchodovat, musíte vytvořit infrastrukturu, která umožní tok výrobků, myšlenek a všeho ostatního

Také hedvábná stezka, že.

Vůbec nezáleží na způsobu správy státu, ale na lidech, kteří jej vedou a jak.

Komunistická Čína je toho dokladem i její ekonomický model, zcela odlišný od Bruselu, který chce vytvořit amorfního Evropana, koncentrací moci a zadlužením stvořit jeho kontrolu.

Konfucianizmus je jejich odlišné civilizační východisko. A neuvěřitelný hlad tamních mladých po vědění. A kubíčkové či hruškové? Vidíte sám.

Děkuji, výstižné shrnutí. Přesně tento rámec – dlouhodobě promýšlený, civilizačně zakotvený – je to, čemu u nás bohužel rozumí jen málokdo. Čína klade důraz nejen na infrastrukturu fyzickou, ale i mentální, jazykovou a technologickou – a právě to je dnes klíčem.

Zatímco Evropa ztrácí odvahu i kompas, staví etické komise a opakuje fráze o „přístupu založeném na rizicích“, Čína začleňuje AI a nové technologie do vlastního civilizačního rámce – s cílem propojit svět, ne jej ideologicky rozdělit.

To, co jsme kdysi dělali my – budovali globální propojení – dnes převzala Čína. A náš zrychlující se odchod ze světové scény se odehrává za potlesku části obyvatelstva, kterým média vysvětlila, že úpadek je vlastně morální vítězství.

Dvanáctihodinové směny šest až sedm dní v týdnu bez funkčního zdravotního pojištění. Děkuji, už jsem zvracel.

Přesně...oni o tom sáhodlouze debatují lidi, kteří nikdy takto nepracovali...ale velebí to...