EU bojuje s Čínou za záchranu průmyslu. Ten se jí zatím stěhuje právě do Číny!

Evropská unie se pustila do dalšího spravedlivého boje. Tentokrát zachraňuje evropský průmysl před Čínou. Cla, „de-risking“, ochranná opatření, další strategie.

Na čínská elektroauta uvalila dodatečná cla až 35,3 procenta. V červenci 2026 přidala na čínské pneumatiky antidumpingová cla až 45,3 procenta. Evropská komise otevřeně prohlašuje, že současné obchodní vztahy s Čínou jsou „neudržitelné“ a že evropský průmysl je třeba před čínskou konkurencí více chránit.

Potud evropská politika.

Má to jeden drobný problém.

Samotný evropský průmysl nechává Brusel jeho boji a investuje právě v Číně. A už tam nestěhuje jen výrobu. Stěhuje tam i vývoj.

Podívejme se, co říkají fakta:

Firma	Evropa	Čína
Německé firmy	Vysoké náklady na energii, práci a regulaci	investice v Číně v roce 2025 přes €7 mld., meziročně +55,5 %.
BASF	Ludwigshafen pod 30 000 FTE, poprvé od 1954	Zhanjiangu nový obří komplex za €8,7 mld.
Volkswagen	Restrukturalizace německých závodů, snižování kapacit a další desetitisíce pracovních míst.	V Hefei: největší komplexní R&D centrum mimo Německo. Vývoj je o 30 % rychlejší.
BMW	-	V Shenyangu 10 mld. CNY do baterií, Neue Klasse, největší R&D síť mimo Německo.
Airbus	Investuje dál I v Evropě.	V Tianjinu v roce 2025 otevřel druhou finální montážní linku A320.
Sanofi	-	Nový závod v Pekingu za přibližně €1 mld.

Německé investice v Číně dosáhly v roce 2025 čtyřletého maxima. A v květnu 2026 uvedlo 61 % německých firem v Číně, že chce během dalších dvou let investice ještě zvýšit.

A Volkswagen už nehovoří o levné čínské montovně. V Hefei vytvořil své nejkomplexnější R&D centrum mimo Německo. Nové platformy tam mohou být poprvé v historii koncernu kompletně vyvinuty, otestovány a připraveny pro výrobu mimo Německo.

Tohle už není outsourcing levné práce. Tohle je přesun části průmyslové budoucnosti.

Kde tedy EU dělá chybu?

Možná si spletla ochranu průmyslu s vytvářením podmínek, aby průmysl vůbec chtěl v Evropě zůstat.

Evropská komise sama přiznává, že průmyslová elektřina v EU byla zhruba dvakrát dražší než v Číně. Draghiho zpráva uváděla ceny elektřiny pro evropský průmysl dva- až třikrát vyšší než v USA a Číně.

Pak ovšem místo levnější energie, jednoduššího podnikání a rychlejšího povolování přicházejí další strategie, regulace, dotace a cla.

A firmy počítají.

Zatímco BASF v Ludwigshafenu škrtá pracovní místa a restrukturalizuje výrobu, v čínském Zhanjiangu právě otevřel nový komplex za €8,7 miliardy. Jeho šéf při otevření řekl, že Zhanjiang ukazuje, jak vypadá budoucnost chemie.

EU tedy bojuje s Čínou za záchranu evropského průmyslu zatímco část tohoto průmyslu doma omezuje kapacity a nové miliardy, výrobu a stále častěji i vývoj směřuje právě do Číny, aby zůstal konkurenceschopný.

To už začíná připomínat dokonale dotažený bruselský paradox.

A Česko?

Tady je situace možná ještě horší.

Náš model posledních třiceti let byl jednoduchý:

levnější práce → subdodávky → německé firmy → export.

ČNB sama upozorňuje na mimořádnou závislost českého exportu na Německu. Téměř 75 % českého exportu vytvářejí firmy pod zahraniční kontrolou a domácí přidaná hodnota ve vývozu zpracovatelského průmyslu činí jen kolem 54 %.

Jenže co se stane, když Němci přejdou z modelu:

německý vývoj → český subdodavatel → svět

na:

čínský vývoj → čínský subdodavatel → čínská továrna → svět?

Volkswagen už tímto směrem vykročil.

A my?

Současná vláda alespoň proti silně ideologické politice Fialovy vlády otočila kormidlo. Mluví o pragmatické zahraniční politice, českých ekonomických zájmech a začala obnovovat normální vztahy s Čínou.

To je zlepšení.

Ale zoufale málo.

A také je fér vidět, odkud vlastně vycházíme.

Ještě v roce 2025 dostala za Fialovy vlády AcaMedia, organizace stojící za projektem Sinopsis, z Úřadu vlády 1,76 milionu korun na projekt nazvaný „Posilování odolnosti proti totalitním vlivům: ČLR, TCHAJ-WAN a globální bezpečnost“.

Nová vláda už tento konkrétní dotační směr alespoň částečně přibrzdila: na program Podpora paměťových agend nebyly pro rok 2026 ve státním rozpočtu přiděleny žádné prostředky.

Jenže čtyři roky určité politiky nezmizí jedním rozhodnutím vlády.

Na Univerzitě Palackého například od července 2025 do června 2026 fungoval Global Taiwan Chair financovaný tchajwanským ministerstvem zahraničí. Katedra asijských studií má další program podporovaný tchajwanským ministerstvem školství, Taiwan Corner a rozsáhlé akademické vazby a výměny s Tchaj-wanem.

Na spolupráci s Tchaj-wanem samozřejmě není samo o sobě nic špatného.

Zajímavý je ale evropský dvojí metr.

Když šlo o Katalánsko, Evropská komise označila otázku nezávislosti za vnitřní věc Španělska, odmítla jednostranné odtržení a požadovala „jednotu a stabilitu, nikoli rozdělování a fragmentaci“.

Když se ale podobná témata týkají Číny, evropská i česká politická scéna je najednou ochotna věnovat jim mimořádnou pozornost, veřejné peníze, konference, akademické projekty a politickou podporu.

Územní celistvost je tedy zřejmě zásada. Jen ne vždy a ne pro každého.

A teď ta podstatnější otázka:

Kde je srovnatelně soustavná snaha České republiky budovat vztahy s pevninskou Čínou právě tam, kde se rozhoduje o naší ekonomické budoucnosti - ve výzkumu, vývoji, technologiích a společné výrobě?

Tady totiž nestačí pouze přestat dělat část toho, co dělala Fialova vláda.

Český ekonomický model se vyčerpal.

levnější práce → subdodávky → německé firmy → export

přestává stačit právě ve chvíli, kdy samotné německé firmy přesouvají stále více vývoje, dodavatelů a budoucích investic do Číny.

Volkswagen už tímto směrem vykročil. BASF také. BMW také.

A právě proto by změna české politiky vůči Číně neměla skončit u lepšího tónu a několika návštěv.

Měla by pokračovat pokusem o úplně nový ekonomický model:

český výzkum + čínský výzkum → společný vývoj → společná výroba → český, čínský i světový trh.

Zatímco Německo posílá do Číny Volkswagen, BASF a miliardy eur, my jsme v posledních letech věnovali neobyčejné množství politické energie tomu, abychom Čínu poučovali.

Možná nastal čas obrátit pořadí.

Nejdřív se podívat, proč tam největší evropské firmy dobrovolně posílají kapitál, výrobu a už i vývoj.

A potom si položit otázku, zda bychom se místo permanentního hodnotového školení druhých neměli něco naučit sami.

Protože nejvýmluvnější hodnocení čínského ekonomického modelu nepíše čínská vláda.

Píší ho evropské firmy svými investicemi.

Zdroje:

Reuters, 27. 1. 2026 – German firms’ China investments hit four-year high

German Chamber/AHK, květen 2026 – 61 % firem plánuje zvýšit investice v Číně

Volkswagen, listopad 2025 – kompletní vývoj v Hefei a zkrácení vývoje o 30 %

BASF, březen 2026 – Zhanjiang, investice €8,7 mld.

BASF, červenec 2026 – restrukturalizace a Ludwigshafen pod 30 000 FTE

BMW – Neue Klasse, baterie za 10 mld. RMB a největší R&D síť mimo Německo

European Commission, leden 2026 – cla 7,8–35,3 % na čínské BEV

ČNB – závislost českého exportu na Německu a 54% domácí přidaná hodnota

Forum 2000, květen 2026 – konference v Tchaj-peji ve spolupráci s tchajwanským MZV

European Commission – oficiální stanovisko ke Katalánsku

Úřad vlády – Závěrečný účet 2025, příloha s dotacemi