Čína Není Problém: EU si Zničila Průmysl Drahými Účty, Ne Zaplavováním.

Poslední dobou se v Evropě rozjelo nové zaklínadlo: „Čínská nadvýroba zaplavuje naše trhy, musíme se bránit.“

Na LinkedIn se k tomu objevují hezké grafy. Jeden z nich ukazuje, jak se vyvíjely čínské exporty v roce 2025:

( Post | Feed | LinkedIn)

• do USA prudký pád,
• do EU víceméně rovina,
• ostře nahoru Asie a zbytek světa.

Jinými slovy: tsunami čínského exportu teče hlavně mimo Evropu a USA. My tu pořád mluvíme o „zaplavování“, ale čísla říkají spíš „stagnace na vysokém, ale stabilním levelu“.

Tak kde je tedy skutečný problém?

Grafy, které se moc neukazují: elektřina a konkurenceschopnost

Podívejme se na jiné obrázky.

( Estimated final electricity price for large industrial customers in energy-intensive industries, 2019-2024 – Charts – Data & Statistics - IEA)

Tento graf porovnává průmyslové ceny elektřiny – Itálie, Německo, Francie, EU jako celek, USA, Čína, Indie…
Výsledek:

• Itálie a Německo vysoko v oblacích,
• EU průměr taky vysoko,
• Čína i USA výrazně níž.

Následující graf sleduje ceny průmyslové elektřiny v čase. V EU křivka dlouhodobě sedí nahoře – a po roce 2021 letí ještě výš.
Čína naopak klidná, stabilní, na nižší úrovni. USA nejníže.

( High cost of energy - BusinessEurope)

Když si to přeložíme do normální řeči:

My vyrábíme za ceny elektřiny, při kterých Číňan nebo Američan teprve uvažuje, jestli má vůbec smysl zapínat stroj.

Evropa si sama:

• zabila levnou energii (plyn, uhlí, jaderné bloky),
• k tomu přidala systém povolenek, dotací, regulací a zákazu všeho možného,
• a teď se diví, že továrny mizí a čínské zboží je levnější.

Tohle není konspirační teorie. To je prostá fyzika a ekonomika.

„Nadvýroba“ nebo náskok? Zelený průmysl v číslech

Poslední graf ukazuje růst výrobní kapacity energie z obnovitelných zdrojů (soláry, baterie, atd.) podle regionů:

( Renewable electricity capacity growth by country/region, main case, 2017-2030 – Charts – Data & Statistics - IEA)

• Čína dominuje řádově: několik tisíc jednotek kapacity.
• EU, USA, Indie, Latinská Amerika, ASEAN – všechno podstatně menší sloupečky, často jen na úrovni stovek.

EU:

• vymyslela Green Deal,
• nastavila přísné normy,
• zavedla emisní povolenky, uhlíková cla a „dobře míněné“ regulace,

ale odmítla za to zaplatit základní účet: levnější, stabilní, dlouhodobě předvídatelnou energii pro průmysl. A to ani nemluvím o hluboce podceněné infrastruktuře a rozvodných sítích.

Výsledek?

Evropa objednala zelenou transformaci – ale sama sebe donutila spoléhat se zejména na dovoz.

A teď, když Čína opravdu vyrobila to, co si svět objednal, mluvíme o „nadvýrobě“ a „dumpingu“.

EU nahrazuje fyziku ideologií – a pak hledá viníka

Místo aby se otevřeně řeklo:

• že bez levné, stabilní energie žádná průmyslová velmoc neexistuje,
• že bez růstu se nemají z čeho platit sociální systémy ani „zelené sny“,
• že bez předvídatelného prostředí podniky prostě neinvestují,

vymyslíme si strašáka „čínské nadvýroby“.

Lépe to vypadá v televizní debatě. Doma se pak nemusí říkat, kdo zavřel jádro, kdo rozbil vztahy s levnými dodavateli energie, kdo roky zvyšoval regulaci a daně, zatímco ostatní investovali do kapacit.

Ano, čínský průmysl je obrovský. Ale Evropa se z trhu nevyhazuje tím, že je malá. Vyhazuje se tím, že je drahá a pomalá.

Co kdybychom Čínu neřešili jako strašidlo, ale jako partnera?

Představme si na chvíli jiný přístup.

Místo cel, vyšetřování a moralizování:

• dohody s čínskými firmami na dodávky levných komponentů pro naši energetiku (mimochodem čínské jaderné reaktory jsou jedny z nejlepších a nejbezpečnějších na světě),
• společné projekty v bateriích, solárech, sítích a přenosu energie,
• spolupráci v logistice a infrastruktuře – od železnic po přístavy,
• přístup na čínský trh tam, kde Evropa ještě má co nabídnout (stroje, chemie, některé služby).

Pro Česko konkrétně:

• využít čínské zkušenosti s vysokorychlostní železnicí, tunely, mosty, logistickými koridory,
• otevřít se čínským investorům v průmyslu, kde potřebujeme kapacitu a ne dotovanou nezaměstnanost,
• přestat se bát, že každá spolupráce „ohrožuje naši suverenitu“, zatímco reálně nás ohrožuje hlavně vlastní ekonomická slabost.

Spolupráce s Čínou samozřejmě nevyřeší všechno. Ale může zlevnit transformaci, přinést investice a otevřít odbyt pro naše firmy. To je víc než prázdné politické gesto „tvrdosti“ vůči Pekingu, z kterého ČR nezíská vůbec nic.

Závěrem

Můžeme dál vyvěšovat transparenty proti „čínské nadvýrobě“ a doufat, že tím zakryjeme:

• drahou energii,
• nulový růst,
• a regulacemi přidušený průmysl.

Nebo si můžeme přiznat, že problém není Čína, ale naše vlastní rozhodnutí – a začít podle toho jednat:

• zlevnit energii,
• zjednodušit prostředí pro výrobu,
• a přestat dělat z Číny bič na odvádění pozornosti.

Čína se bez Evropy obejde. Otázka zní:
Umí se Evropa obejít bez reality fyziky a ekonomiky – jen s ideologií a strašáky?