Letní povídka pro Víkend: Špinavá hra

Omezena pravidly se rozhlédla okolo sebe. Věděla, že bez ochrany by se to jí i jemu líbilo více. Nevzdávala se. Pohlcena všemi vášněmi mu propadla. Dopadli na gauč ...

...a vášnivě se dotýkali s neuvěřitelným jiskřením na méně či více vzdálených partích svých nahých mokrých těl. Bylo léto a větrák, který jel na plné obrátky, byl k ničemu. Sápali se po sobě jako divocí býci při zápase na koridě. Hledali místa, kterých se ještě nedotkli, aby je pevně uchopili, zmáčkli, by to bylo naposled. Angažovali jazyky a těla si hnětli vzájemně. Už už už cítili, že se blíží orgasmu. Naposled se zhluboka nadechli. A pak už jenom vydechli a nechali se ovívat větrákem.

A v ten moment se čas zastavil, písek v přesípacích hodinách zamrzl.

.

.

.

Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, zavoláte-li je třeba ve čtyři hodiny ráno

*MARLENE DIETRICHOVÁ

.

.

.

 I muži?

 Deprese z počasí

Veskrze nejlepší pocit jsem měla z chlapů, kteří do mého života přinášeli osvěžení, tzv. mě občerstvovali. Na přelomu října a listopadu mě přepadaly deprese z podzimního počasí, které sužovalo celou Českou republiku, do které jsem se v půli října vítězoslavně vrátila. Neměla jsem práci, pracák a pohovory se staly mojí denní rutinou, spousta kamarádů byla na studiích a jezdili domů jenom zřídka, takže mi chyběly i spřízněné duše. Pár jich bylo, ale mi bylo smutno. Chyběla mi má hrdost, mé sebevědomí, má oddanost lidem, vstřícnost a pokora. Nevím, kde jsem tyto vlastnosti poztrácela. Snažila jsem se je znovuobjevit. Fyzickou aktivitou, návštěvou činoher a koncertů, najitím pravidelného rytmu mého rychle letícího života.

 Květen

V květnu na mě naplno útočila vášeň ze všech stran a moc jsem potřebovala vyrazit se svým chlapem na zájezd, třeba do zahraničí, do pěkného hotelu nejlíp s all inklusive systémem, s masážemi a výborným jídlem, kde bychom se ve volných chvílích mohli milovat na pláži, na pokoji nebo na tajných místech. Jenže, nebylo s kým, kamarádky nepřicházely v úvahu, stejně denně pracovaly nebo neměly peníze, s kamarády jsem nemohla, protože byli téměř všichni zadaní, a můj přítel neměl na dovolenou peníze. Byl košer, ale bez peněz... Nakonec se z Prokopa vyklubal holomek, přestože byl moc fajn chlap, gentleman, byl línej a neměl /zase/ momentálně práci. Což mu u mě ubírá čtyři z deseti bodů. Možná tu chuť na nové dálky nechám na červen, třeba se do té doby něco změní. Uvidíme. Uberu ještě bod, a neřeknu za co. Hádejte sami. Sex? Ne. Nešikovnost...

Láska neexistuje, pakliže vášeň ustane. Jestliže vášeň doutná jako uhlíky v ohni po půlnoci na letním táboře, znamená to lásku. Tak milou, něžnou a vášnivou, že se to člověku ani nechce věřit. Zapomněli jsme na svůj původ, kdy v přírodě jsme se milovali do skonání světa. Bezmyšlenkovitě. Ne vlažně a v zajetí podivné fantazie. Pravidel. Návodů.

Doufali jsme, že potkáme někoho, s kým nám bude dobře zítra, až tábor skončí a uhlíky uhasnou. Probudíme se vedle životabudiče.

Mysleli jsme si, že tím, když ostatním odpustíme jejich chyby a přestupky, dostaneme sebe i je do lepšího světa, světa bezpodmínečné dobroty, a bude nám zase fajn.

Nevnímali jsme ale, že jenom my nemůžeme konat dobro, aniž by se nám dobra nedostávalo od druhých. Život je jako bumerang, konej to co chceš, aby ostatní konali tobě.

 Dokonalé pojetí lásky, červenec

Protože byl dřevo, neuměl hrát ani tenis. Přesto bezpodmínečně jsem se k němu něžně přitulila, vtiskla se mu do náručí a vdechovala sladkou vůni. On prakticky okamžitě usnul a jeho dech ve skutečnosti voněl po cigaretách. I jeho hlas ve spánku příjemně chraptěl. Cítila jsem se jako žena, v jeho objetí jsem nepočítala každou vteřinu, ale užívala si pocitu souznění, který jak možná tušila či věděla, nemusí trvat vždycky navěky. Konejšivě jsem si ohrnula pramínek vlasů ze zpoceného čela a koukala se do tmy. V pokoji, který byl prosvětlen pouze paprskem světla přicházejícím zvenčí, ještě potichu pracovala klimatizace, která napomáhala udržovat vzduch dýchatelné teploty určené ke spaní. Cítila jeho tělo, horké tělo, které se každým nádechem vzdouvalo a tyto impulzy v ní vyvolávaly pocity štěstí, extáze a naděje, že se jednou stane jeho jedinou, kouzelnou vílou, po které bude velmi toužit a láskou k ní se soužit. Jako že utopických románů nebylo napsáno dost, jakmile se probudila, realita ji začala vítat velkými pozdravy.

Tyto pozdravy nebyly pouze pozitivního rázu, musela se vyrovnat s nepříjemnými klienty, kteří se pokoušeli kazit náladu jí, ale kazili jí především sami sobě. Svým sobeckým chováním. Sobeckost se projevovala jako nenažranost českého člověka, která bohužel vrhala špatný obraz na celou českou společnost, kterou tu onen Čech „reprezentoval“. Multikulturní rozdíly v tuto chvíli hrály roli jazykové bariéry.

Nicméně přátelskost, vstřícnost a vřelost tamějších lidí by uspokojila částečně či plně kohokoliv. Ale ve stu lidí se vždy zaručeně najde jeden blbec, u kterého výjimka potvrzuje pravidlo.

Po těžkostech s prací se stalo něco mezi námi..........................................

A v ten moment se čas zastavil znova, písek v přesípacích hodinách zamrzl.

Jako tvůj úsměv, který jsem měla tak ráda.  Roztrhal si moje srdce na kusy.