Kauza Rath a teatrální proces - poškození ČSSD. Kauza Nagyová a teatrální razie na Úřadu vlády - poškození ODS a pád vlády. A vlny se opět zvedají. Režie: jedna a ta samá. Pro koho?
„Již delší dobu se projevující ambice některých soudců, prokurátorů a policistů měnit vlády, rušit vyhlášené volby a podřídit si ústavní instituce jsou projevem hlubšího problému našeho politického systému. Jeho slabost ukazuje i to, že jde tak snadno - na základě pochybných obvinění - zlikvidovat vládu či skandalizovat a brát do vazby kohokoli, na koho různí nezvolení, ale mocní, ukáží prstem.“ Zase měl pravdu... Václav Klaus ve svém komentáři ze 17. července 2013. Zase někteří nevěřili, zase nám říkali, že konají dobro a spousta lidí začala jásat, že prý se konečně něco děje, že s těmi zloději a korupčníky někdo konečně zatočil.
Mám pocit, že přesně tohle je to, v čem se lišíme od západních demokracií, ke kterým se chceme přirovnávat. Lidem přestává na demokratických principech záležet, přestává jim záležet na tom, že je mediální mainstream neustále více a více tahá za nos, že za nitky tahají lidé, kteří se nezdráhají využívat při svém „konání dobra“ takové metody, které by nebyly cizí nacistickému Gestapu či komunistické Státní bezpečnosti. Nikdo se neozve, nikdo neprotestuje. Hlavně, že jsme se zbavili zrádců a podvodníků a kráčíme spokojeně k lepším zítřkům. Je to totiž jednoduché. Stačí vyvolat senzaci, šok, skandál, dojem, že všichni ti „nahoře“ jsou špatní, grázlové, korupčníci a mafiáni. Lidé návnadu slupnou, aniž by se zamysleli, zda náhodou ti, co se neustále zaklínají „bojem proti korupci“ (vzpomínáte si na Víta Bártu a všespásné Věci veřejné?) a „bojem proti kmotrům“, nejsou sami mnohem horší a nebezpečnější grázlové, než ti, na které mnohdy bezdůvodně ukazují prstem.
Současná „vládní krize“ (bez tohoto slovního spojení si snad ani českou politickou scénu nelze představit) nám alespoň ukazuje, kdo na jaké straně stojí. Kdo hájí demokratické principy, politiku uskutečňovanou skrze lidmi volené zástupce, a kdo hájí vládu represivního aparátu a zákulisních tahanic o moc. Všichni mají nahnáno, všichni se bojí všech. Už dlouhou dobu mi vrtá hlavou - proč to všechno? A hlavně - pro koho? Nejdřív by si člověk řekl, že ty slavné „protikorupční“ složky chtějí zlikvidovat levici a zabránit jí nástupu k moci. Pak přijde další rádoby-skandál a najednou to vypadá, že stejně tak chtějí zlikvidovat pravici a také se jim to povedlo. Dnes nám někdo vypráví o připravované „politizaci“ policie, jako by do teď byly všechny ty útvary, orgány a represivní složky nezávislé. Odposlechy, špiclování, pronásledování, psychická šikana, výhrůžky, naprostá společenská likvidace,... To vše v režii těch, co mají údajně odhalovat hospodářskou kriminalitu, chránit poctivost, čestnost a „čistotu“. Skutečně ale tyhle naaranžované skandály, razie a války režírují jen lidé z povolaných útvarů?
V divadle jde o to, aby herec dobře a věrohodně zahrál svou roli a zejména, aby se svým výkonem zalíbil divákům. Ti si ho pro jeho přesvědčivost a schopnost udělat ze sebe samého osobu zcela odlišnou postupně oblíbí a chodí se kochat jeho dalšími výkony. Naším divadelním maestrem je v tomto případě Andrej Babiš. Člověk, který by nikdy nebyl tam, kde nyní je, kdyby několik dobře připravených skandálů a kauz neotřáslo českou politickou scénou, nezlikvidovalo důvěru veřejnosti v politický systém a v tradiční politické strany. Ostatně, na čem jiném postavil svou kampaň, než na „všetci kradnú“, „politici jsou zkorumpovaní a selhali“, „podívejte se na Ratha, podívejte se na Nečase“ „já s nimi zatočím“... Už párkrát zatočil a je připravený pokračovat. Najednou si nebezpečí uvědomí ministr vnitra Chovanec a rozhodne se zasáhnout. No bylo by opravdu zvláštní, kdyby se Andrej Babiš nerozhodl raději obětovat současnou vládní koalici a po předčasných volbách se díky hlasům nepoučených a neprocitnuvších občanů stát premiérem, než obětovat kamarády, kteří mu pod zástěrkou boje proti korupci vymetli cestu k moci.
Na závěr znovu cituji slova Václava Klause z doby před třemi lety, která jsou stejně aktuální i dnes, kdy se kolečka ve stroji opět dávají do pohybu: „Mýlí se ti občané, kteří obhajují nedávné zásahy na základě argumentu, že represivní aparát má mít volné ruce. Domnívají se mylně, že jeho zásahy budou vždy dopadat na ty druhé, na ty neoblíbené, na ty se špatnou pověstí. Historie ukazuje, že tomu tak není. Dříve či později dopadnou i na ně. To podstatné však je, že se ukázalo, že má represivní aparát potenciál pod maskou šíření údajného dobra zlikvidovat celý politický systém. To je ten hlavní důvod, proč jako občan musím zvednout hlavu a říci, že se s tím nesmíme smiřovat.“
Chceme li zachránit demokratické, na volbě občanů založené fungování státu, možná bychom měli začít bojovat proti tzv. bojovníkům proti korupci. Pak bude líp.
