Najít ztracené lidství je velký úkol naší doby. To nespočívá pouze v oblasti ctnostného života, ale také v biologických základech lidského bytí. Dnes se zdá, že se člověk emancipuje od lidství.
Zahlédl jsem „vtipný“ obrázek, na kterém jde dívka ve vojenské uniformě s chlapcem, který jí povzbuzuje slovy: „Buď dobrý voják, Marie.“ Dívka odpovídá: „Neboj, budu. A nemusíš mě vyprovázet. Zmeškáš depilaci.“ Nesdílel jsem ho, protože určitě není důstojný vůči chlapci, který je dle fotky dobrý gentleman a nese té dívce tašku. Navíc podobných příspěvků běhají po Facebooku stovky. Donutil mě ale k zamyšlení.
V příspěvku ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti jsem napsal, že jedním z největších úkolů současnosti je nalézt ztracené lidství. Chtěl bych na to tedy navázat. Lidství se nevytrácí pouze nenávistí a hněvem vůči druhým, ale také snahou vzepřít se Božímu řádu nebo chcete li - vzepřít se lidské přirozenosti. Muž a žena, to jsou dvě poloviny toho, co nazýváme člověk - v tom smyslu, že bez jejich spojení přirozeně nemůže být člověk zplozen. Dnes nás děsí konstrukt „třetího pohlaví“ a genderová ideologie, ale řekl bych, že to není samostatná ideologie, která by vzešla sama ze sebe.
Ten vývoj vidím zhruba takto: osvícenská filosofie - Francouzská revoluce - marxismus - Frankfurtská škola - kulturní revoluce (od 60. let po současnost).
Součástí tohoto překopávání společnosti byla od počátku žena, její postavení a úkol. Vznikala různá ženská hnutí. Někdy s úctyhodnými požadavky (volební právo), jindy s děsivými (právo na zabití vlastního dítěte). Máme tu jedno často skloňované slovo: emancipace. A ptám se: Jsou radikální „ženská hnutí“ ženská, nebo protiženská? Pokud slovo emancipace znamená osvobození, vymanění se z nerovnosti, je to v tomto případě emancipace k ženství, nebo emancipace od ženství?
Teď přichází emancipace mužů od mužství. Moc už nás nešokuje ani žena v armádě, ani muž na depilaci. A můžeme uvádět mnoho jiných příkladů. Žena nechce být ženou a muž nechce být mužem. A když to nejde postupnou emancipací, tak přijde na řadu klinika. Kam nás to zavede? Neodvažuji se prorokovat a nechci být vulgární.
Dnes tedy nemusíme mluvit o jednostranné emancipaci. Emancipuje se totiž člověk od lidství.
Jako muži a ženy jsme jedné podstaty, máme jednu lidskou důstojnost. Kdyby ale nebylo třeba specificky mužských a specificky ženských vlastností a schopností, nemusela by od počátku existovat dvě pohlaví. Muž a žena se potřebují, doplňují, vyvažují, společně docházejí rovnováhy, harmonie.
Arcibiskup filadelfský Charles J. Chaput píše v jednom svém listu: „Jako muži jsme od přírody - což potvrzuje i Písmo svaté - zaměřeni ke konání tří důležitých věcí: starat se, chránit a vést. Nikoliv kvůli naší vlastní spáse, nikoliv z vlastní ješitnosti, abychom uspokojili své vlastní choutky, nýbrž abychom sloužili jiným.“
Skutečně - co jiného než egoismus by mohlo stát u kořene této potřeby radikální emancipace. Ve výkladu slova „emancipace“ se mluví také o „vyproštění ze závislosti“. Je naprosto zřejmé a vidíme to jasně, že právě k tomu dochází. Jak už to bývá, dobro se pro společnost někdy stává zlem a zlo dobrem. Vzájemná závislost muže a ženy je přeci dobrá, normální, potřebná a produktivní. Vyprostit se z této závislosti musí mít z podstaty věci negativní důsledky na fungování manželství, rodin a celé společnosti.
Kardinál Joseph Ratzinger (dnes emeritní papež Benedikt XVI.) v knize rozhovorů „Bůh a svět“ říká: „Je špatné, bereme-li si na muže i ženu stejný metr a říkáme-li, že drobná biologická rozdílnost vůbec o ničem nevypovídá. To je tendence, která dnes převládá. Osobně mě pořád ještě mrazí, když chceme z žen dělat vojáky jako z mužů, když ty, které přece byly ochránkyněmi míru a v nichž jsme viděli protiváhu mužské vůle k bitkám a válce, teď také běhají se samopaly a dokazují, že umějí být stejně bojovné. Anebo že nyní mají i „právo“ dělat popeláře nebo jít do dolu - všechno, co by je nemělo potkávat vlastně z respektu k jejich velikosti, jejich jinakosti, jejich důstojnosti, je jim dnes svěřováno ve jménu stejnosti. (...) tento typ rovnostářství ženu nepovyšuje, ale bere jí velikost. Tím, že ji pomužšťuje, sráží ji k obyčejnosti.“
S inspirací v konstrukci Trumpova sloganu „Make America great again“ tedy závěrem volám: Vraťme ženě její velikost (v ženství). Vraťme muži jeho velikost (v mužství). Vraťme člověku jeho velikost (v lidství).
